Analýza efektivnosti místních poplatků

1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Vedle výnosů důchodových a majetkových daní jsou příjmem obecních rozpočtů i místní poplatky, které jsou upraveny speciálním zákonem1. Mají charakter municipálních daní a obce disponují podstatně větší daňovou pravomocí než u daní celostátně vybíraných. Různé lokální a regionální předměty těchto daní, zabezpečí automaticky vysoký daňový výnos do územních rozpočtů. Proto by obce měly vybírat jen takové místní daně (v tomto i případě místních poplatků), které budou fiskálně výnosné, tzn. např. s malými administrativními náklady, aby získaly další potřebné finanční prostředky do svých rozpočtů a mohly je použít na financování lokálních statků, ovlivňovat socioekonomický rozvoj a stabilizovat ekonomický potenciál..
Daňová pravomoc znamená možnost ovlivňovat předmět daně, způsob výpočtu základu daně, sazby daně. U místních poplatků obce disponují poměrně širokou daňovou pravomocí, protože s výjimkou stanovení předmětu daně (zákonem jsou stanoveny druhy poplatků) a stanovení rozpětí sazeb, volně rozhodují volené orgány obcí o zavedení konkrétního poplatku, o výši, rozhodují o osvobození a slevách (i když je rámcově upraveno zákonem) a v přenesené působnosti je vybírají a spravují.