Rozpočtové příjmy obcí

Vícestupňové uspořádání rozpočtové soustavy nalezneme nejen ve federálních, ale i v unitárních státech. V České republice se stát dělí o některé pravomoci a část finančních prostředků s obcemi - základními územními samosprávnými celky, a kraji - vyššími územními samosprávnými celky. Tyto územní jednotky mají právo na samosprávu, zároveň ale v důsledku aplikace tzv. smíšeného modelu veřejné správy vykonávají i státní správu.

K výkonu své samostatné i přenesené působnosti musí mít obec dostatek finančních zdrojů, které získává nejen od státu, ale i z vlastní činnosti, z Evropské unie nebo od jiných subjektů. Co obec, to jiné příjmy, a to i v případě, že jsou územně stejně velké a se stejným počtem obyvatel. Je zajímavé sledovat, proč tomu tak je a jak tyto rozdíly v příjmech mohou obce, resp. stát ovlivnit. To byl také důvod, proč jsem si vybrala jako téma mojí bakalářské práce „Rozpočtové příjmy obcí“.

Ve své práci se budu zabývat problematikou financování obcí (odkud plynou do rozpočtu obcí finanční prostředky), hospodařením (jak obce získané prostředky využívají) a mírou ekonomické autonomie obcí (jak mohou obce ovlivnit výši svých příjmů a do jaké míry mohou sami rozhodovat o vynakládání finančních prostředků).

Svou práci začnu definicemi základních pojmů, které se k tomuto tématu vztahují. Kromě fiskálního federalismu, decentralizace a smíšeného modelu veřejné správy neopomenu vymezit pojem rozpočet, jakožto hlavní finanční nástroj hospodaření obce, a také rozpočtový proces a zásady, kterými se tento proces řídí.

Hlavní část své práce bych chtěla zaměřit na popis jednotlivých druhů příjmů, které budu členit na daňové příjmy (např. výnosy ze sdílených a svěřených daní či z místních poplatků) a nedaňové příjmy (např. výnosy ze správních a uživatelských poplatků, příjmy z vlastního podnikání), na dotace (od kraje, státu, EU) a návratné příjmy obcí (tj. úvěry a půjčky).