Butovická Pověst

Za dávných časů, když na Zemi ještě nebyl život, vládla tomu ničemu všemocná bohyně Butóvia. Byla to bohyně zlá a zákeřná a tak ze všech sil, které ovládala používala pouze blesky, hromy, kru- pobití, vichřice, potopy a pak zas parna až země praskala. Jednou, když zrovna na tu zuboženou bezbranou Zemi zase posílala hromy-blesky, začalo s ní rozmlouvat svědomí:"Co z toho máš? Pořád tu zemičku ohyzdíš a když se konečně začne vzpamatovávat, udeříš znova!" Butóvia byla nervózní, byla zvyklá, že všemu vládne ona a nikdo nikdo jí neodmlouval a najednou tohle! "Co je Ti po tom, co já si dělám! Mě to baví, tak proč bych ji neničila! Mám jí snad zkrášlovat?" zeptala se opovržlivě. "A proč ne?" Ozvalo se opět mírumilovné svědomí.Butóvia radši neodpověděla, už o tom totiž několikrát uvažovala a vždy dospěla k názoru, že
by nebylo špatné tu Zemi doopravdy vzchopit a vdýchnout jí život, ale vždy si zase uvědomila, že neví kde začít a je vlastně líná se do toho pustit.