Eutanázie - ano nebo ne ?

Původně znamenala eutanázie dobrou smrt /z řeckého Eu = dobrý, thanatos = smrt/ a byla synonymem „snadné smrti“. Onu snadnost zakládala skutečnost, že lidé v minulosti poměrně krátce stonali a rychle umírali. Ve všech deontologických kodexech však bylo provádění eutanázie, resp. zabití pacienta, zakázáno.

Historie eutanázie jako smrti ze soucitu je poměrně krátká a její počátek lze spatřovat v roce 1895, kdy vyšla v Německu Jorstova kniha s názvem: „Právo zemřít“. Jiný zdroj uvádí, že termín eutanázie ve smyslu „usmrcení nemocných prováděné lékaři“ vstoupil do celosvětového povědomí až roce 1940, kdy nacisté pod tímto heslem v programu T44 začali zabíjet v plynových komorách a nakonec vyvraždili více než 70 000 „méněcenných“ osob z ústavů pro duševně nemocné. Proto byla eutanázie po druhé světové válce striktně odmítnuta a určitou dobu se o ní nehovořilo, takže se s úvahami o ní setkáváme znovu až na konci 70. let a později.

Už z této bohužel nepříjemné reality vyplývá první zásadní problém a to problém spojený s rizikem zneužití, který je značný.

Je také zapotřebí vysvětlit určité formy. Asi nejzákladnější formy jsou pasivní a aktivní eutanázie.