Ligatury a značky v latinských textech v období středověku

Ve své eseji bych se ráda zaměřila na ligatury a značky užívané v latinských textech v období
středověku.
Ligatury a zkratky jsou pevnou součástí latinských textů (v menší míře se objevují i v textech
psaných národními jazyky) a historik zabývající se středověkem se bez jejich znalostí
neobejde... Samozřejmě průměrný historik nemůže znám všechny zkratky neboť jejich počet
jde do stovek. Ale už po přečtení několika textů přijde na to, že bez jejich alespoň malé
znalosti není schopen číst daný text.
Ligatury a zkratky se začaly využívat v latinských textech z více důvodů. Jednalo se například
o významnou úsporu místa (psaní látky nebyly přístupné ve stejné míře jako dnes), času a
navíc se velmi často jednalo o známá slova, které každý vzdělaný člověk znal - velkou část
tvořila slova církevního charakteru (Deus, Iesus apod.). Středověký systém zkratek pochází
částečně z římského systémů tzv. siglů - kdy jednotlivá písmena nahrazovala celá slova.
Ligatury (od latinského ligo = vážu, svazuji) jsou dvojího druhu. Jednak mohou vznikat
spojením dvou sousedních písmen různými nefunkčními tahy a pak také splýváním a
prostupováním jednotlivých částí vedle sebe stojících písmen, kdy část jednoho písmene tvoří
počátek dalšího.