Precedentní právo

Jako precedens (precedent) se označuje takové rozhodnutí soudu, podle kterého se později postupuje při řešení podobných případů. V právním systému common law (Velká Británie, USA aj.) se precedenty uplatňují jako jeden ze základních zdrojů práva. Precedentem se stává takový akt státního orgánu (rozhodnutí soudu), který nabývá normativního významu pro budoucnost, pokud se jím postihuje případ právními normami doposud neregulovaný. Další rozhodovací praxe soudů je pak vázána pravidlem precedentu, tj. rozhodnutí soudu. Pro precedenty jsou typické dva základní charakteristické rysy, kterými jsou 1) originalita (je vůbec prvním rozhodnutím v určité věci) a 2) obecná závaznost (je závazný pro další podobné budoucí případy).

Fakt, že předchozí rozhodnutí mají určitou budoucí normativní závaznost, je charakteristická pro všechny právní řády. Pro právní tradici common law je nicméně charakteristické, že tuto obecnou normu povýšila na ústavní princip tzv. stare decisis, což znamená setrvat při rozhodnutém. Závaznost soudního rozhodnutí coby precedentu se dovozuje právě z tohoto principu; pokud tedy existuje předchozí precedent, soud má v další rozhodovací činnosti povinnost u něj setrvat, tedy jej následovat. Existující precedent může být změněn nebo překonán pouze soudem vyššího stupně v rámci stejné soustavy soudů.