Vztah poznávání a hodnocení v sociálně politické praxi

Cílem mé eseje je zamyslet se nad rolí hodnocení a poznání v sociální politice a sociální práci v oblasti sociálně vědního výzkumu i ve sféře praktické aplikace. Sociální politika a sociální práce nejsou exaktními vědami. Jedná se o vědy postavené na sociálním kontextu, na práci s lidmi. Sociální pracovníci jsou v kontaktu s klienty, vnímají tak jejich individuální situaci ale i celospolečensky rozšířené problémy. Na druhé straně sociálně vědní výzkumy čerpají z témat, která jsou vnímaná jako problematická a snaží se nastínit jejich možné řešení. Proč jsou některé situace označovány za problematické a nežádoucí? Je vhodné v rámci sociální politiky a sociální práci přistupovat k výzkumu hodnotově neutrálně, nebo má odborník k řešení problému zapojit své postoje a hodnoty?

Jak se zmiňuje Weber (1998: 9), sociální věda původně vycházela z praktických hledisek, přičemž jejím účelem bylo „produkování hodnotících soudů o určitých hospodářskopolitických opatřeních státu.“ I dnes je podle něj možné setkat se s názorem, že národní hospodářství má produkovat hodnotící soudy. Weber ovšem takový náhled na problematiku rezolutně odmítá. Hodnotová neutralita je podle Webera (1998: 105) předpokladem vědeckého zkoumání sociální politiky.