Život na vesnici v raném středověku (Legenda o Ostojovi)

Život na vesnici v raném středověku

O životě na vesnici v raném středověku se nejvíce dovídáme z četby Legendy o Ostojovi od Zdeňka Smetánky. Autor je uznáván jako náš kompetentní znalec životních reálií raně středověkých zemědělců. Koncem osmdesátých let minulého století se rozhodl na životních osudech jednoho poddaného rolníka Ostoje zprostředkovat čtenářům dnešní znalosti, jak žili naši venkovští předkové v knížecích přemyslovských Čechách. V celkem 21 kapitolách se tak dovídáme o Ostojově životním prostředí, jeho povinnostech k únětické církevní vrchnosti, dále jak mohla vypadat jeho levohradecká usedlost, jak pracoval, čím se živil, jak se oblékal, čeho se bál a pochopitelně nechybějí ani části o narození a smrti. Zajímavý je také popis Ostojova cyklu zemědělského roku, slavností a svátků s ním spojených.
Kdo vlastně byl onen Ostoj? Ostoj byl raně středověký zemědělec, o kterém se zmiňuje darovací listina kostela v Úněticích, k němuž patřil Ostoj jako dušník= osoba darovaná církvi za spásu dárcovy duše. Žil na usedlosti v Levém Hradci a pravděpodobně někdy v intervalu let 1125-1140 se již jako dospělý muž dostal do darování kanovníku Zbyhněvovi. Kolika let se dožil přesně nevíme, ale podle paleodemografických údajů se průměrný dožitý věk celé populace pohyboval kolem 33 let, což bylo hlavně způsobeno vysokou úmrtností v raném dětství.