Označování materiálů podle evropských norem

Definice a rozdělení ocelí ČSN EN 10020 (42 0002)

Oceli ke tváření jsou ocelové materiály, jejichž hmotnostní podíl železa je větší než kteréhokoliv jiného prvku, a které všeobecně vykazují méně než 2% C a obsahují další (legující) prvky.
Hodnota 2% C je všeobecně považována za mezní hodnotu pro rozlišení mezi ocelí a litinou.
Rozdělení podle chemického složení
Nelegované oceli - určující obsahy jednotlivých prvků v žádném případě nedosahují mezních obsahů uvedených v tab. I.

Legované oceli - určující obsahy jednotlivých prvků v minimálně v jednom případě přesahují obsahy uvedené v tab. I

Rozdělení ocelí podle hlavních skupin jakosti
Hlavní skupiny jakosti nelegovaných ocelí
nelegované jakostní oceli (B) - nejsou určeny pro tepelné zpracování, nejsou pro ně předepsány žádné zvláštní kvalitativní charakteristiky. Pouze existuje omezení - maximální hodnoty meze pevnosti Rm.
Rm < 690 MPa, tažnosti A < 26% a nárazové práce KV+20°C £ 27 J
nelegované ušlechtilé oceli (Q) - není předepsána rovnoměrná reakce na tepelné zpracování. Mají vyšší stupeň čistoty než předchozí jakostní oceli. Mohou být na ně kladeny dodatečné požadavky např. na zvýšenou hodnotu KV, velikost zrna a pod.
Splňují alespoň jeden z následujících požadavků:
• Min. hodnota nárazové práce v ušlechtilém stavu
• Hloubku zakalené vrstvy nebo povrchovou tvrdost v zakaleném, zušlechtěném nebo povrchově kaleném stavu
• Obzvlášť nízké obsahy nekovových vměstků
Příklad nelegované jakostní oceli S235JR bude uveden v závěru přednášky