Programování ve strojovém kódu procesorů Intel 386/486 a vyšších - přehled instrukcí s výkladem a příklady

1 Úvodní informace - nutné pro další výklad
1. segmentace paměti
2. adresační techniky
3. přerušení
4. chráněný režim
5. režim V86
6. programátorské modely CPU Intel
Architektura CPU Von Neumann
1.1 Stručný náhled na funkci CPU
• program pro CPU - (dále strojový program) je uložen v operační paměti
• strojový program sestává ze strojových instrukcí
• instrukce sestávají z operačního znaku (někdy označováno operačního kódu) - povinně a operandu, které obsahují doplňková data a další informace - dle typu instrukce
• délka operačního znaku je typicky jeden, někdy i dva B, pole operandu může zabrat i několik bytů dle typu
• operand může být zadán přímo, odkazem na registr nebo adresou do fyzické paměti
• je-li operand v paměti, potřebujeme k jeho vybrání segment a offset. Segment vyplyne z kontextu nebo jsou použity implicitní vazby (např. zásobník SS, resp. registrové páry SS:SP/BP/SP+SI/SP/DI atd. viz dále), offset je vyčíslen v závislosti na použité adresační technice.
• u instrukcí je první uváděn cílový operand, zdrojový je vždy druhý
• ke zjištění fyzické adresy dat využívá procesor dvojici registrů - 16ti bitový segmentový (reálný režim) / selektorový (chráněný režim) a 16/32 bitový offsetový (16 bitu - reálný režim, resp. 32 bitu chráněný režim)
Cykly počítače:
• základní cyklus počítače (základní akce prováděné při běhu počítače, instrukce, test přerušenO
• hodinový (náběžná / sestupná hrana, problém konečné doby pro ustavení signálu)
• instrukční (provádění instrukcí, složen z více jednoho , resp. více hodinových cyklu, dle typu prováděné instrukce)
• strojový cyklus (různé fáze při provádění instrukcí)