Měření měrné tepelné kapacity látek kalorimetrickou metodou

Měření měrné tepelné kapacity dané látky je uskutečňováno v kalorimetru. Jeho tepelnou kapacitu je možno určit pomocí elektrického ohřevu. Do kalorimetru se nalije určité množství vody, do níž se ponoří topná spirála, míchačka a teploměr. V obvodu napájení spirály je zapojen voltmetr a ampérmetr, které umožňují stanovit příkon na ohřívací spirále P. Měří se teplota Ti po určitých časových intervalech. Nejprve se nechá teplota vody v kalorimetru ustálit, a potom se začne zahřívat za stálého míchání. Počáteční tři minuty se do měření nezapočítávají - počáteční teplota se stanoví po třech minutách od začátku ohřevu. Minimální interval pro odečítání teploty Δti je 1 minuta, přesnější výsledky je možno získat při intervalu 2 minuty. Na konci každého časového intervalu se zapisuje teplota Ti. Tímto způsobem je možno určit hodnoty, ze kterých lze vytvořit přímku ohřevu v určitém časovém intervalu, nejlépe 10 až 15 minut. Z dodané energie určené ze změřeného napětí a proudu je možno podle kalorimetrické rovnice stanovit tepelnou kapacitu kalorimetru včetně míchačky a teplo-měru pro danou hladinu vody. Měření měrné tepelné kapacity určených látek (hliníku, mosazi) je výhodnější provést směšovacím způsobem. Při tomto postupu je třeba do kalorimetru nalít nové stejné množství vody. Současně je třeba zahřát tělíska známé hmotnosti měřené látky ve vroucí vodě (po dobu alespoň 2 minuty). Tělíska je pak nutno vyjmout, lehce osušit a ponořit do vody v kalorimetru, jejíž počáteční stabilizovanou teplotu je třeba před vložením tělísek změřit. Po promíchání je změřena ustálená teplota. Z opakovaných měření jsou získány hodnoty pro výpočet měrné tepelné kapacity materiálu tělísek. Při vyhodnocení musí být určené konstanty porovnány s tabelovanými hodnotami dle typu materiálu (např. hliník).