Dějiny českých zemí I. se zvláštním přihlédnutím ku Praze

V současné době jsme svědky úporných snah očernit výklad českých dějin Františka Palackého a posunout výklad dějin směrem k jakési „církevní“ mytologii. Přitom, jak píše Zdeněk Mahler, Palacký byl ve své době jediným, komu bylo rakouskými úřady dovoleno české dějiny zkoumat, a tak je jeho výklad ve skutečnosti možná až příliš opatrný - možná bychom jej mohli označit za něco jako „mírný výklad v mezích zákona“. Výklad českých dějin je tedy třeba posunout naopak právě opačným směrem.

Moje kniha vznikla tím způsobem, že jsem se původně písemně připravoval na průvodcovské zkoušky. Kniha je tedy na jednu stranu podrobným a celistvým souhrnem české historie, nabitým velkým množstvím dat a jiných faktů. Na druhou stranu, pro mou snahu být od počátku co nejstručnější, se někomu může jevit jako až příliš stručná, jako až příliš heslovitá.
Při svém studiu jsem s podivem zjišťoval, až kolik věcí bylo ve skutečnosti úplně jinak, než jak se nám je snaží stále ve větší intenzitě servírovat oficiální historie, začal jsem objevovat nové a nové souvislosti - a objevuji je pořád.
Můj pohled na historii je proto poněkud netradiční, znevažuje staré báchorky, které jsou v současné době v čím dál tím větší míře vydávány za vědecké pravdy, ale také nabízí pro mnohé události nová, logičtější vysvětlení. I když mnohé z toho, co vypadá jako něco nového, už ve skutečnosti bylo dávno napsáno, a mnoho dalších „nových“ pohledů vzniklo jen sesbíráním a poskládáním střípků, roztroušených v pracích jiných autorů.
Ani tento pohled na naši historii nepovažuji za konečný, protože pokaždé, když si ji znovu projdu, nacházím další a další věci, které prostě byly „úplně jinak“. Zkoumáním historie se tak stále více a více vzdaluji oficiálním pravdám. Proto tuto knihu možná předčasně - právě z obav, že se brzy dostanu i za hranice srozumitelnosti, předkládám čtenářům.