Dějiny českých zemí III. se zvláštním přihlédnutím ku Praze

Tímto předkládám svůj závěrečný díl dějin Českých zemí. První část knihy je psána stejným stylem jako předchozí díly, ve druhé části jsem se věnoval popisování obecnějších zákonitostí vývoje lidské společnosti.

Poté, co jsem zpracoval kompletně celé české dějiny, bych se chtěl podělit o svůj postřeh ohledně nezbytně rozdílného přístupu při zpracovávání jednotlivých historických období:
Ze středověku se zachovalo informací relativně jenom velmi málo, a tak se při jejich zpracovávání jedná více méně jen o to, jak je kdo poskládá dohromady - o to, jestli se mu podaří tuto skládačku složit, jestli mu moc kousků této skládačky, se kterými si neví rady, nezbyde a nenechá je stranou.
U novověku máme informací relativně hodně, třebaže, jako vždy, jde v převážné většině o „historii psanou vítězi“. Jejich zpracování je značně pracné a časově náročné. Nicméně většinu té nejhorší propagandy již odvál čas, a tak je na druhou stranu možné si už na základě studia několika „starých dobrých“ autorů udělat o celém období docela dobrou představu.
Největší problém pak je se současností, tedy s obdobím, kterému se věnuje tento díl, kde je materiálu „nekonečné množství“, a navíc materiál není ještě roztříděn na věci podstatné a nepodstatné, a hlavně ne na informace a dezinformace. Zcela v něm převládá novodobá propaganda, zvláště v období po roce 1989. Na druhou stranu je možné publikované údaje srovnávat s výpověďmi pamětníků. Prací autora je tak v první řadě vyhledávání skutečně cenných informací. Schopnost kriticky posoudit hodnotu informací je zde nade vše. (Respektive schopnost poznat, jestli se vůbec jedná o informace, a ne o dezinformace, a pokud se jedná o dezinformace, tak proč jsou šířeny.)

...Ponechávám na čtenářích, aby sami posoudili, jak se mi všechny tyto úkoly podařilo zvládnout.