Desociální strategie a desociální vývojové fáze

Desociální strategie

Již při zběžném pozorování desociálních (deviantních) projevů zjistíme, že exis¬tuje tendence k sociálně netvořivému vnímání a hodnocení produktivní činnosti druhých, nevyvážený vztah mezi plněním povinností a zábavou. Desociální projevy v různých formách znehodnocují produktivní činnost, tvořivou činnost druhých, society, a to v různých formách. Tím, jak svými hodnotami, nebo činností znehodnocují produktivní činnost society, znehodnocují - zdánlivě paradoxně - také svůj volný čas. Dochází k jeho praktické devalvaci.

Mezi aspekty desociální strategie patří vztah produktivní činnosti a zábavy. Volný čas nelze oddělit od charakteru produktivní činnosti, která je adekvátní věku, sociální pozici, roli jedince. Způsob plnění povinností a způsob trávení volného času tvoří vzájemně spjatou dvojici projevů.

V jakékoli kultuře, jakékoliv historické epoše či společenském zřízení jsou se sociální rolí, místem v sociálních vazbách spojena jistá očekávání, hodnocení, ale i povinnosti a starosti. Jakmile nedochází k naplnění povinností, vzniká sociálně netvořivá či parazitní tendence ve vztazích k societě a nezáleží na tom, zda si to jedinec uvědomuje či nikoli. Jestliže ne¬jsou plněny povinnosti, např. v situaci záškoláctví, nemění se tím podstatným způsobem význam volného času? Vždyť volný čas je prostorem pro sebevývoj, který využíváme po splnění svých povinností. Dokonce se dá říci, že plní i roli prohlubování odpovědnosti ve chvílích, kdy si požadavky klade sám jedinec a neplynou z povinnosti.