Filosofie - Platón - poznámky

Předmětem dnešního setkání je myšlení filosofa, o němž jeden z předních moderních myslitelů, filosof, logik a matematik A. N. Whitehead prohlásil, že je anticipátorem prakticky všech objevů ve filosofii a vědě, jež byly formulovány od antiky až do našich dnů. „Všechna západní filosofie a věda jsou jen sérií poznámek a komentářů k Platónově filosofii“, píše Whitehead. My se pokusíme vyložit jen předpokládaný základ Platónovy nauky a omezíme se jen na některé problémové okruhy platonismu, jakkoli jich je samozřejmě mnohem víc. Explicitními souvislostmi Whiteheadova bonmotu se zabývat rovněž nebudeme.
Jako prameny k Platónovu životopisu se nejčastěji uvádějí Díogenés Laertios a Platónův sedmý list (snad plagiát, ale je psán Platónovým jménem). Platón žil mezi lety - 427 - 347, pocházel z aristokratických vrstev (matka Periktioné byla z rodu Solónova, otec Aristón odvozoval svůj původ až od bájného athénského krále Kodra). Traduje se, že jako mladík, nadaný básnicky a nadšený pro politiku, uslyšel Platón na Agoře mluvit Sókrata a od toho okamžiku se oddal plně věci filosofie. Spálil své verše a stal se Sókratovým žákem (a formu Sókratova živého filosofování - rozhovor - přijímá jako literární formu pro své texty). Politické záležitosti ho však nenechaly a ani nemohly nechat zcela indiferentním. Po r. -404 odstranili Sparťané v Athénách démokracii a zavedli oligarchii, vládu 30 tyranů, jejichž členy byli i Pl. bratranec a strýc, Charmidés a Kritiás. Platón se po počáteční důvěře v tento režim od něj odvrátil (srv. Sókratův odpor k nespravedlivému zatýkání, které tato vláda prováděla) a po roce -403, kdy byla třicítka odstraněna, hodlal vstoupit sám do politiky. R. -399 však noví vládcové popravují Sókrata (žalobci pocházeli ze zastánců démokracie) a Platón definitivně rezignuje na možnost politické a mravní nápravy Athén. Zkušenost Sókratova procesu měla velký vliv na jeho pozdější politickou teorii o vládcích-filosofech.