Fyziologie člověka

Homeostáza a tělesné tekutiny

Homeostáza, nebo-li „stálost vnitřního prostředí“. Homeostáza organismu je udržována v úzkých mezích zpětnovazebními regulačními systémy organismu. Vnitřní prostředí představuje v podstatě mimobuněčná tekutina, která v tenké vrstvě obklopuje každou tkáňovou buňku a plní tak důležité funkce, jako jsou:
a) přívod živin
b) přívod kyslíku
c) odvod oxidu uhličitého a dalších produktů metabolismu

Musí mít relativně stálé chemické složení a osmotický tlak. Dále zajišťuje tkáňovým buňkám stálé optimální podmínky pro jejich specializované funkce. Je výsledkem základních životních funkcí a jejich přesné, vzájemně propojené regulace.

Mezi základní životní funkce řadíme:
a) dýchání
b) oběh tělních tekutin
c) příjem vody a živin
d) trávení a metabolismus
e) vylučování látek z těla

Centrum této regulace sídlí v tzv. hypotalamu. Obecně lze tedy říci, že homeostázy je proces zajišťující to, aby všechny pochody v lidském těle fungovaly tak jak mají.

Tělesné tekutiny

Tělesné tekutiny (TT) jsou tekutiny obsažené v lidském těle, základem je voda a s to s různým obsahem rozpuštěných látek (zejm. minerálních látek, proteinů a dalších organických látek).

Voda je univerzálním prostředím biologických dějů, které probíhají v živých soustavách, a to na všech stupních vývoje. Celková tělesná voda (CTV) tvoří podstatnou část hmotnosti lidského těl. Obsah vody u novorozenců je až 70%, postupem věku tekutiny tělesné ubývají (např. u 80letých je obsah tekutin pouze 60%).

Tělní tekutinou rozumíme tělní vodu, ve jsou tedy rozpuštěny látky krystaloidní, tak i koloidní.

Tuto tekutinu dělíme na dva základní typy:
a) mimobuněčná tekutina (ECT = extracelulární)
krevní plazma (8% CTV), tká%nový mok, lymfa
tvoří asi 45% CTV
b) vnitrobuněčná tekutina
tvoří asi 55% CTV

Tekutiny jsou od sebe odděleny polopropustnými membránami (propouští převážně malé molekuly - ionty, Na, K, …). Nepropouští však bílkoviny a to z toho důvodu, že mají mnohonásobně větší molekuly. Z chemického hlediska je není složení tělních tekutin stejné.

Mezi dva nejvýznamnější ionty TT patří sodík (Na+) a draslík (K+). Draslík je hlavním intracelulárním iontem, tedy nachází se UVNITŘ buněk. Naopak sodík je hlavním ECT iontem a nachází se tedy především vně buněk (i přesto existuje v buňkách jisté malé množství tohoto iontu).

Na povrchu buněčných membrán se navíc nachází tzv. sodíko-draslíková pumpa. Jedná se o velmi energeticky náročný děj (proces), který pracuje pouze v živém lidském těle.

Hlavním úkolem této „pumpy“ je doslova „vytlačování“ sodíku (nadbytečného) do ECT a zpětné „natahování“ draslíku do buňky.