Helénistická náboženství

Helénistická náboženství
- začínají tažením Alexandra Velikého, končí konverzí Konstantina ke křesťanství a vydáním zákonů zakazujícím pohanství
- 4. st. př. n. l. – 4. st. n. l.
- V této době se objevuje nový kosmický model. Klasický, založený na trojnásobné hierarchii nebe, země, podsvětí, je nahrazen ptolemaiovským (Ten trval až do renesance, kdy nastupuje kopernikovský). Ptolemaiovský koncept je založen na rozdělení na zemskou (sublunární) část, která je ostře oddělena od nebeské (superlunární) části, kde sídlí nejrůznější démonické a jiné síly.
- začíná se též objevovat dělení na logos (historické vyprávění) a mýthos (básnické vyprávění) – 5. století př. n. l. 
- V téže době začíná také vzkvétat vzývání tzv. chthonických božstev (tj. božstev spojených se zemí). Ta ovšem odchází na nebesa, takže jsou od lidí oddělena propastí sublunárního prostoru. 
- typickým rysem helénistických náboženství je synkretismus

Tři typy diskursu, které rozlišoval helénistický svět:
- pietas – uctivost, ctnost, vážnost. Tradiční systém konvenčního jednání vztahujícího se k rodině a domovu. Konání pietas předpokládá, že poznání řádu věcí je samozřejmé a lidem dostupné, není závislé na božské intervenci nebo institucionálním zprostředkování. Každodenní zbožnost.
- mystéria – ta naopak předpokládají, že řád věcí je přístupný jen obtížně, a u svých zasvěcenců se snažila tuto neschopnost proniknout do řádu věcí odstranit. 
- gnóze – zde spása závisí spíše na poznání, než na rituální praxi. Jde o zjevené duchovní poznání uskutečňované jednotlivcem, považované za hlubší a pronikavější než intelektuální nebo filosofické zkoumání

Zlatý osel
- ½ 2. století n. l. Apuleius
- Hlavní hrdina: Lucius, Pamfila, Fótis, Milón
- důležitou roli hraje Štěstěna
 od 3. století př. n. l. široce uctívána, měla chrámy téměř ve všech řeckých městech
 řec. tyché, lat. fortuna
 znamená osud nebo náhodu, dobré i zlé
 je vtělena do jediné postavy, dvojaké a vrtkavé bohyně, jejímž nejcharakterističtějším rysem je dvojí povaha, pozitivní i negativní. 
 Její pozitivní rysy byly ztotožňovány s Isidou a byla tak známá jako Agathé Tyché (Dobrý Osud).
- dalším typickým rysem je individualismus – změna světa vyvolaná spojením spousty nových poznatků vyvolává velké odcizení, individualismus, krize svobody.
- spása – člověk se nemůže vymanit z tohoto světa plného náhod bez spasitele nebo spasitelky (sótér, sóteira). Tím ovšem bývali označováni i významní lidé, kteří se zasloužili o změnu k lepšímu. I když nikdo nemůže uniknout příznivému či nepříznivému působení moiry, může být spasen od nadvlády nepříznivé Tyché skrze identifikaci s její pozitivní stránkou.
- vliv hrálo také pojetí domova, v něm důležitou roli měl krb. Ten byl spravován bohyní Hestií (lat. Vesta). Domov nebyl pouze přístřeším poskytujícím ochranu před cizími silami, ale také metaforou života v souladu s kosmickým řádem, bezpečnou a smysluplnou existencí, ve které „je lépe být“.