Jean Jack Rousseau - Emil čili o vychování

Kniha I.
Předsudky, panující názory, nutnost, příklad, všechna zřízení společenská, v nichž žijeme dusí v člověku vlastní přirozenost. Matka je obráncem duše dítěte před ostatními názory, aby nebyla, jako mladý strom, mlácena a ohýbána všemi do všech stran jak se jim zachce. Kdyby se rodil člověk velikým a silným nebyla by mu síla k ničemu než by se ji naučil používat, byla by mu i škodlivou, poněvadž by nikdo neviděl potřebu pomoci mu. Vše, co potřebujeme ve svém životě získáváme výchovou, toho se nám dostává působením přírody, lidí nebo věcí. Příroda nás vychovává pro vnitřní rozvoj schopností a údů, lidé je učí užívat a věci o vlastní zkušenosti s předměty. Dobře vychován je ten kde všechny tři složky se nehádají, ale směřují ke stejnému cíli.
Musíme vědět jestli chceme vychovat člověka nebo občana ,oboje nejde. Pokud je člověk vychován pro společnost tak jde proti přírodě a již nenastává shoda. Občana nezajímá kolik jeho synů padlo ve válce, ale jestli jeho země vyhrála, občan je vlastenec. Stejně tak bud kolísat mezi člověkem a občanem, mezi svou přirozeností a nutností, tím nebude prospěšný ani sobě ani nikomu jinému, bude jen člověkem dnešní doby Angličanem ,Francouzem, sousedem nebo ničím. Jsou typy výchovy protivné a společné a pak chování soukromé a domácí. Doporučení Platonovi republiky jako zdroj chování veřejném. Toto chování a slova,,vlast a občan" by měli být vymazány z moderních slovníků. Dále je to jen na vychování domácím nebo přirozeném. V pořádku společenském má každý své místo a musí být pro ně vychován. Syn je učen pro otcovský úřad avšak není jisté jestli není o vzdělání proti němu.