Klaus Bergdolt - Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku

1) Předmluva
- mor v letech 1347-1351 - jedna z největších katastrof evr. dějin
- mor roku 1348 kosil prakticky celou Evropu, ostatní epidemie měly převážně regionální charakter
- strach ze smrti - devastace morálky
- v letech 1347-1350 zemřela třetina Evropy (v druhé světové "jen" 5% Evropanů)
Egon Friedell - "rokem početí novověkého člověka byl rok 1348, rok černé smrti"
- ohroženy všechny sociální skupiny
- kniha pojednává o vlivu katastrofy na ekonomiku, politiku, umění a literaturu, lékařství, teologii, každodenní život, morálku,...

2) Starověký "mor"
- morové rány považovány po tisíciletí za metly lidstva
- už v antice - morem se označovaly neštovice, tyfus, horečka dengue a jiná nakažlivá onemocnění
- morové rány ohrožovaly ve stejné míře jako hladomor
- ohrožovaly nejen fyzickou existenci individua, ale i jeho psychickou stabilitu, strhávaly dynastie, rozpoutávaly války, ovlivňovaly náboženské poměry
- často obvinění z trávení studní
- jako jedinou terapii navrhovali antičtí lékaři útěk
- výskyt bakterie Yersinia persis nelze v antice prokázat

3) Mor raného středověku
- dýmějový mor se dostal z Egypta do levantských přístavních měst už za Justiniána I.
577 - první jistý mor evrop. dějin, v Římě, trval 200 let
- většina současníků byl přesvědčena o trestu Boha, využívalo se ho i politicky
- Prokopios - popis neurologických symptomů moru - záchvaty šílenství, ochromení, malátnost, bludné představy a horečky
- Euagrios zdůrazňoval oční záněty, kožní léze, průjem, zduření žláz, bolesti v kloubech - bubony - morové hlízy, naděje na záchranu existovala, když bubo prasklo a jeho infekční obsah vytekl
- Justiniánův mor - polit. následky - nahrávalo Berberům, Arabům