Metody čtení a psaní v edukačním procesu základní školy

- Metody vycházejí z ústního jazyka
- Metody vycházejí z písemného jazyka
- U některých čtení a psaní probíhá souběžně
- Některé prvky přijímáme i v současnosti
- Od roku 1990 možnost volby různých metod
- Didaktogenní chyby ve čtení
- Každá metoda má nadšence i odpůrce

- Metody syntetické -vycházejí z prvků, které jsou spojovány v celky

- Metody analytické - vycházejí z celků a vedou k poznání jednotlivých prvků

- M písmenková - žáci se učí nejdříve názvy písmen, písmena pak spojují ve slabiky, ve slova. Nejdříve mechanické učení, pak logické čtení. Metoda se udržovala až do 19. století

- M hláskovací - m-a=ma, l-ý=malý, čte se hláska, kterou se písmeno vyslovuje, nečte se jméno písmene

- M fonomimická - vychází z hlásek, které se mohou chovat jako citoslovce - husa syčí sssssssss
- M normálních slabik - česká metoda, odstraňuje problém spojení hlásky ve slabiku. Při vyvozování se užívá návodných obrázků. Poznávání slabik se známých slov,
- La-vi-ce lampa, vidlička, cestička

- M genetická - Kožíškova-Poupata - 1913 (zapisovací)- vycházel z básní a říkadel
Je přechodem k metodě globální, důraz na průpravné čtení, vychází ze zápisu
myšlenek dětí - zkratkami slov, obrázky
- děti se hned učí čtení s porozuměním.
- Dbal na rozvoj mravní a estetický