Muzeologie a muzejnictví - současné trendy

Jaká vlastně dnešní muzeologie a muzejnictví ve světě jsou? Nabízí se jednoduchá odpověď, že jsou takové, jaká je dnešní doba. Podle některých postmoderní, dle jiných transmoderní. Dle futurologa Ralfa Jensena už dokonce přecházíme do jakési dream society- společnosti snů, kde na realitě (pravdě) už moc záleží. Základními atributy současné společnosti je globalizace, tendence ke konzumní společnosti, což však ani přední světoví sociologové (Gilles Lipovecky) nepovažují za nějaké krystalické zlo. Konzum je pozitivní, pokud je v souladu s našimi biotickými potřebami. Naše těla však mají přirozené hranice pro konzumaci i toho nejlepšího jídla a pití. Zážitků se však člověk nikdy nepřejí. Jedním z nejdůležitějších úkolů, který nyní před muzei leží, je právě nacházení optimálního místa (nabídky) v „konzumu zábavy“, ve volnočasových aktivitách lidí.
Doba přináší nové otázky, jako je třeba problematika menšin, genderu, připouštění více pravd. Tyto přístupy společnosti se nemohou neprojevit také v oblasti muzeologie a muzejnictví. Návštěvník je „vtahován do hry“, kdy si mnohdy může sám volit nejen cestu expozicí, ale vlastní cestu k vlastním sbírkám v muzeích uložených i jejich hodnocení. Tendence k relativizaci však mohou vést až k atakům na samotnou podstatu vědeckého systému té či oné nauky. Pokud využijeme příměru z oblasti archeologie, pak podle Paula Bahna jsou různé přístupy experimentální, postprocesuální, nové archeologie apod. velmi často „snůškou smetí a cenných valounů“.
Současná muzeologická produkce má charakter velmi podobný. Mezi častou hlušinou jsou myšlenky, přístupy možná dobré, nebo alespoň zamyšlení hodné. Přesto dochází ke značné relativizaci vlastního systému oboru, což vidím jako značně problematické. Někdy jakoby se jevilo nejúčelnějším hájit základní pilíře středoevropského muzeologického myšlení, reprezentovaného přístupy Z. Z. Stránského, I. Maroeviče, F. Waidachera apod.
Muzeologie je stále na menším výsluní než jiné nauky. Je, podle mého názoru, postižena řadou faktorů, mezi jinými i uspěchaností začínajících autorů, mladých ať už věkem či funkcí. Historik také jen stěží může docílit mimořádných objevů v mladém věku. Nejprve je schopen napsat dějiny něčeho malého, pak většího a až nejpozději dějiny světa. Muzeologie je v tomto stejná.