Pojmy z předmětu Evropská integrace a enviromentální ekonomika

1. Podstata a účinky ekonomické integrace

Integrace
Ekonomický přínos integračního propojení: při větším trhu vzniká větší odbytiště, podniky mohou dosahovat optimálního rozsahu výroby, protože nevyrábějí pouze pro omezený domácí trh. Prohlubuje se specializace - snižují se náklady a zvyšuje se produktivita práce. Rozsáhlejší trh je přitažlivější pro investory a tím ekonomika dostává nové podněty.

Specialita EU
V západní Evropě byly po druhé světové válce stimulem rozvoje integrace především pohnutky politické. Základem byla snaha odstranit ekonomický základ příčiny konfliktů mezi velkými zeměmi, aby již nemohlo dojít k válce.Ekonomickým propojením a tím sblížením zemí měly být nalezeny cesty a prostředky, jež měly nahradit dřívější soupeření mírovou spoluprací.
Další podnětem bylo značné hospodářské oslabení (kvůli II. sv. válce), ve světě začali dominovat USA a Sovětský svaz. Proces integrace měl také přispět k semknutí a posílení postavení západoevropských zemí v Evropě (vůči SSSr) a také přispět k upevnění jejich ekonomické váhy ve světě (vůči USA a později Japonsku).

Integrace mimo EU
NAFTA (North American Free Trade Agreement) - USA, Kanada, Mexico
ASEAN (Asociation of South East Asian Nations) - Malajsije, Indonésie, Singapur, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Kambodža
APEC (Asia Pacific Economic Cooperation) - Austr., NZ, Mexico, Hongkong, Chile, USA, ČLR,…
MERCOSOUR (Mecardo Común del Sur) - Argentina, Brazílie, Paraguay, Urugay
Liga arabských států - Alžírsko, Egypt, Irák, Kuvajt, Maroko, Tunisko, Súdán,…
Organizace africké jednoty
OPEC (Organization of Petroleum Exporting Countriesú - Írák, Írán, Kuvajt, Venezuela, Ekvádor, Gabun, Libye, …
O různé formy integrace usilují také rozvojové státy Afriky a jižní Ameriky. Jaká jsou specifika integrací těchto zemí? V rozvinutých státech je to především maximální rozvoj a využití výrobních sil. Dále se rozvíjet již nemohly a tato situace tlačila na rozvoj integrace a otevření se dalších možností z ekonomického hlediska. V rozvojových zemích však rozvoj výrobních sil zdaleka nedosahuje úrovní rozvinutých států a přesto zde integrační snahy jsou. Za prvé to může být principem nápodoby (když to dělají oni zkusíme to také. Může to být také poněkud chybnou dedukcí, že když udělají totéž bude to znamenat stejně robustní ekonomický růst. Další problémem je skutečnost, že tyto státy jsou ostatním konkurencí. Přesto integrací i u těchto států může dojít ke zlepšování integrujících se států.