Poznámky z předmětu Antropologie sídelních forem

Christian Norberg-Schulz: (23. května 1926 - 28. dubna 2000) byl norský historik a teoretik architektury. Je znám pro své četné knihy z oblasti historie a také z oblasti teorie architektury. V oblasti teorie architektury se jeho zájem posunul od analytických a psychologických teorií v počátku jeho intelektuální kariéry směrem k fenomenologii místa. Patří mezi první teoretiky architektury, kteří využili fenomenologii a ontologické myšlení Martina Heideggera v oblasti architektury. Pro české prostředí je významný svým dlouhodobým a hlubokým zájmem o architekturu Čech.
» Kniha Genius loci, v českém prostředí jistě nejznámější, řeší otázku místa a to, jak ovlivňuje bydlení člověka. Zavádí v ní klasifikaci krajin, architektury a měst: rozlišuje romantické, kosmické a klasické charaktery. Slavnými příklady měst jsou: Praha, město romantické, Chartúm, město kosmické a Řím, prototyp města klasického.
» Norberg-Schulz je často řazen ke kritikům moderní architektury - kritizoval na ní mnohé aspekty, například neschopnost či neochotu vytvářet konkrétní lidská místa, anonymnost, rozpad tradičních městských struktur apod. Zároveň se však moderní architektury zastával, protože neviděl jinou alternativu a chápal také její velká pozitiva.
» To vymezování vůči modernímu světu se odkrývá prostřednictvím fenomenologie - člověk je do světa zasazen. Paradox zasazení člověka ve světě je v tom, že ho dokáže strukturovat.
Odkazuje i na Patočku a jeho pojetí DOMOVA, jako netechnického popisu, ale zakotvení člověka.