Poznámky z přednášek - Etika

PŘEDPOROZUMĚNÍ

- Výklady etiky zpravidla začínají tím, že se pojmenují určité předpoklady, které vůbec etiku umožňují.
- Lidé - ať už etiku studovali nebo nestudovali - běžně používají pojmy s etickým významem (běžně mluvíme o dobrém, špatném, spravedlivém, nespravedlivém, používáme slova jako ohleduplný, vi-na, svědomí atd.). Bez ohledu na to, jestli se k tomu filosofové vyjadřují nebo nevyjadřují, nějaká ta-ková oblast lidského myšlení existuje a zpravidla jí rozumíme (chápeme např. rozdíl mezi významy dobrý skutek × dobrý oběd).

- Jednotlivé body reflexivního, automatického vědomí označujeme jako předporozumění.
- Pozn.: Mateřský jazyk relativně dobře ovládáme od 3-4 let - jsme schopni tvořit věty a ostatní jsou schopni nám rozumět - a používáme ho automaticky (neznáme gramatická pravidla apod.). Podobně nepotřebujeme etiku studovat tak, abychom dovedli vše pojmeno-vat - stačí nám, že to funguje - víme, co je dobré, co se nemá, a víme, že ostatní nás podle toho budou hodnotit.

- Etika - podobně jako lingvistika - odkrývá to, co je již přítomné, a to je právě předporozumění.
- Tady se dá rozlišit několik bodů, které musí být splněny, máme-li být schopni vynášet etické soudy (zpravidla to jsou věci velmi banální, je třeba je jen pojmenovat):

(1) Hodnocení; axiologický aspekt. Etické soudy jsou soudy hodnotící. Chování jiných lidí po-suzujeme podle určitých kritérií, která jsou hodnotná.
- To, co hodnotíme, je jednání, které potom zobecňujeme - přeneseme jednání na osobu aktéra (např. "On je grázl.") nebo na nějaký sociální útvar (ten se projevuje jednáním jeho představitelů).
- Subjekty morálky jsou lidé. Hodnotíme jednání lidí, málokdy eticky hodnotíme proje-vy jiných tvorů nebo věcí - pokud ano, pak jde jen o přenesený význam (např. stra-ky jsou zlodějky).