Právo Evropské unie - komplexní výpisky

1. Integrace v Evropě.
1944 Smlouva o celní unii Benelux (platnost 1948)
1948 Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci---1960 se přejmenovává na Organizaci pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj
1948 vzniká GATT,všeobecná dohoda o clech a obchodu
1949 vzniká NATO X 1955 Varšavská smlouva
1949 vzniká Rada Evropy
sdružuje více jak 40 států
podílí se na dodržování lidských práv v Evropě
nejdůležitější dokument Úmluva o ochraně lidských práv a svobod 1950,platná 1953
Orgán je Evropský soudní dvůr pro lidská práva, sídlo ve Štrasburku

1950 Schumanova deklarace (francouzský ministr zahraničí)=návrh na společnou kontrolu těžby uhlí a výroby
oceli ze strany Francie,Německo (Konrád Adenauer) přijímá
Schuman byl zastáncem tzv. FEDERALISTICKÉHO přístupu =dosažení politické jednoty mezi státy a vytvoření formy vlády stojící nad těmito státy, na kterou bude přenesena suverenita států
Naproti stálo tzv. FUNKCIONALISTICKÝ přístup = stejný princip, ale požaduje pomalejší postup, tedy tzv. SEKTOROVÁ INTEGRACE (probíhá postupně v jednotlivých oblastech)

1951 Vzniká z této koncepce Evropské společenství uhlí a oceli= Montánní unie (někdy Pařížská smlouva)
podepsaly státy Beneluxu, Francie, Itálie a Německo
v platnost 1952; podepsána na 50 let
výkonný orgán je Vysoký úřad ( první předseda Jean Monett)
dozorčí orgán je Rada Ministrů

1957 podepsány tzv. Římské smlouvy (výsledek činnosti výbor vedeného belgickým ministrem zahraničních
věcí Paulem Henrym Spaakem)------ Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství (od roku 1993 přejmenována na Smlouvu o založení Evropského společenství)
zřízena Komise na místo Vysokého úřadu, Rada ministrů větší pravomoci
Shromáždění, Soudní dvůr a Hospodářský a sociální výbor společné pro všechny 3
Dnes označována souhrnně jako Evropská společenství

1965 tzv. POLITIKA PRÁZDNÉHO KŘESLA, Francie se neúčastnila na zasedání Rady EU a tím blokovala
jednání. Důvodem byly spory ohledně míry suverenity států ve společenství ===) 1966 Lucemburský kompromis; při rozhodování v Radě stačí většina, pokud by ale rozhodnutím byl dotčen zájem členského státu je potřeba jednomyslnost