Proletářská literatura a poetismus

Proletářská literatura
- 20.léta 20.století
- Inspirací byla marxistická filosofie a sen o revoluční přeměně světa
- V prvních letech po skončení první světové války, kdy pod dojmem Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku dochází i u nás k rozmachu revolučního hnutí, hlásí se pokroková část literatury k programu přeměny světa revoluční cestou
- Spisovatelé cítí sounáležitost s dělnickou třídou, s proletariátem, chtějí připravovat cestu k nastolení nového společenského řádu
- Především poezie - mohla nejaktuálněji reagovat na otázky doby
- Představitelé: S.K.Neumann - jeho rané básnické sbírky mají znaky dekadence a symbolismu, podnětný pobyt na Moravě a blízký styk s přírodou - Kniha lesů vod a strání; Josef Hora, Jiří Wolker - proletářské umění předstupeň socialistické kultury, Jindřich Hořejší -básník města jako symbolu a milostné poesie; Konstantin Biebl - poetismus, Jaroslav Seifert
- Prozu reprezentuje Anna Proletářka Ivana Olbrachta, Nejkrásnější svět Marie Majerové, Vančurův Pekař Jan Marhoul
- Znaky: nenávist k válce, touha po spravedlivém světě, kolektivnost (v centru zájmu je kolektiv dělníků), revolučnost, optimistický pohled na budoucnost, autor obhajuje myšlenky revoluce, není nestranný, pravdivé zobrazení skutečnosti (realismus)
- V ruské literatuře: básník Vladimír Majakovskij