Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Římské právo - poznámky ze semináře
«»
| Přípona .doc |
Typ poznámky |
Stažené 0 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 4966 |
| Poslední úprava 02.02.2015 |
Zobrazeno 1 309 x |
Autor: petr.rajnoha |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
2 Kreditů - kvalita:
90,0% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Římské právo
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:16 stran
1.1.1. Založení Říma
Římský historik Livius napsal na přelomu letopočtu Dějiny Říma. V nich vyložil legendární založení tohoto města -> mělo se tak stát roku 753 př.n.l. a za zakladatele je označován Romulus. Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium). Je to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům, sám se stal prvním králem.
Na území, kde vznikl Řím, žily 3 etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace => městský stát (civitas). S tím přišel i nový typ práva a politiky. První etruská centra nalezneme v Toskánsku (Florencie) a pak ještě více na sever - Bologna, Miláno. Jižněji od Říma leží Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak z legend (nejisté, nepřesné, zkreslené), nebo z archeologických vykopávek a zlomků nejstarších právních pramenů.
V tomto období můžeme mluvit již o městském státu (civitas). Je to určité sdružení svobodných lidí, kteří společně žijí na jednom území jako jeho neomezení vlastníci. Společně ho hájí a společně rozhodují. Musí zde být opevněný městský aglomerát - na vršku, který usnadňoval obranu. V tomto opevnění se pak v případě nebezpečí skryjí všichni občané (pracovali mimo opevnění jako zemědělci a pastevci). Způsob vlády v civitas nebyl stejný, ale bylo zde několik společných bodů:
- vůdce (jeden nebo více)
- rada vznešených (starších)
- lidová shromáždění
Římský historik Livius napsal na přelomu letopočtu Dějiny Říma. V nich vyložil legendární založení tohoto města -> mělo se tak stát roku 753 př.n.l. a za zakladatele je označován Romulus. Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium). Je to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům, sám se stal prvním králem.
Na území, kde vznikl Řím, žily 3 etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace => městský stát (civitas). S tím přišel i nový typ práva a politiky. První etruská centra nalezneme v Toskánsku (Florencie) a pak ještě více na sever - Bologna, Miláno. Jižněji od Říma leží Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak z legend (nejisté, nepřesné, zkreslené), nebo z archeologických vykopávek a zlomků nejstarších právních pramenů.
V tomto období můžeme mluvit již o městském státu (civitas). Je to určité sdružení svobodných lidí, kteří společně žijí na jednom území jako jeho neomezení vlastníci. Společně ho hájí a společně rozhodují. Musí zde být opevněný městský aglomerát - na vršku, který usnadňoval obranu. V tomto opevnění se pak v případě nebezpečí skryjí všichni občané (pracovali mimo opevnění jako zemědělci a pastevci). Způsob vlády v civitas nebyl stejný, ale bylo zde několik společných bodů:
- vůdce (jeden nebo více)
- rada vznešených (starších)
- lidová shromáždění
Klíčová slova:
historie
monarchie
náboženství
právo
produkční prameny
prameny
Justinián
Obsah:
- 1. Historie Říma
1.1. Nejstarší - monarchistické - období (asi 753 - 510 př.n.l.)
1.1.1. Založení Říma
1.1.2. Úloha krále
1.2. Římská republika (510 - 31 př.n.l.)
1.2.1. Úřednická pravomoc - potestas, imperium
1.2.2. Shromáždění římského lidu
1.2.3. Vláda decemvirů (451 - 450 př.n.l.) - Zákon dvanácti desek
1.3. Období císařství
1.3.1. Rozdělení říše na východní a západní část
2. Význam práva, právo a náboženství
2.1. Rozdělení náboženství
2.2. Pontifikové (pontifices)
3. Produkční prameny římského práva (tvořivé, konstitutivní)
3.1. Zákon - lex
3.2. Plebiscit - plebiscitum, tribuni lidu
3.3. Senatusconsultum
3.4. Císařské konstituce (constitutiones principum)
3.4.1. Oratio principis in senatu habita
3.4.2. Císařské edikty (edicta principum)
3.4.3. Mandáty
3.4.4. Dekrety (decreta principum)
3.4.5. Reskripty (rescriptum)
3.5. Edikty magistrátů (edicta magistratuum)
3.5.1. Římský praetor, ius honorarium
3.5.2. Úloha praetora v římském procesu
3.5.2.1. In iure
3.5.2.2. Apud iudicem (před soudem)
3.5.3. Praetorský edikt
3.6. Responsa prudentium
3.6.1. Respondere
3.6.2. Oficializace laických právníků v době císařství
4. Prameny poznávací (formální)
4.1. Poznávací prameny z předjustiniánského období
4.1.1. Vatikánské fragmenty (Fragmenta Vaticana)
4.1.2. Výroky Pavlovy (Sententiae Pauli)
4.1.3. Tituli ex corpore Ulpiani
4.1.4. Scholia Sinaitica
4.2. Významné kodexy z předjustiniánského období
4.2.1. Codex Gregorianus
4.2.2. Codex Hermogenianus
4.2.3. Codex Theodosianus
4.2.3.1. Původní záměr císaře Theodosia II., císařské konstituce v době dominátu
4.2.3.2. Vlastní Codex Theodosianus
4.3. Právní život v západní části říše
4.3.1. Rozvrácení Západořímské říše
4.3.2. Problémy uvnitř římského práva
4.4. Situace ve východní části říše - vláda Justiniána (527 - 565)
4.4.1. Justiniánovy války
4.4.2. Justiniánova reforma práva
4.4.2.1. První Codex
4.4.2.2. Digesta
4.4.2.3. Institutiones, přepracovaný Codex
4.4.2.4. Novellae Iustiniani
4.4.3. Další osudy Corpus iuris civilis
4.4.4. Vývoj na východě říše - Byzancie
5. Obsah