Románsky sloh a gotika - souhrn výpisků

Křesťanská pozdní antika

Pozdní Řím byl charakteristický úpadkem, ztrátou území a postupnou barbarizací.
Císař Konstantin uzákonil křesťanství jako oficiální náboženství Římské říše, načež se mohly začít stavět velké kostely. V Římě vznikaly nové kostely za hradbami, na volných pozemcích okolo staré zástavby. Po Konstantinovi jeho matka a manželka chtěla, aby našel skutečné stopy po životě Krista, pročež se konaly různé vykopávky převážně ve svaté zemi, následně pak probíhala stavba svatostánků na pro Kristův život významných místech. Pravzorem všech křesťanských kostelů byl starozákonní popis Šalamounova chrámu, postupným vývojem se dospělo k bazilice.

Vzorem tradičních velkých kostelů byla bazilika svatého Petra v Římě, postavená na místě hrobu svatého Petra, bez ohledu na skalní terén. Pětilodní bazilika je postavena na půdoryse latinského kříže. Samostatná byla baptisteria, kaple pro křtění. Samotné bazilikální lodě sloužily ke shromažďování věřících, vlastní svatyně byla v apsidě (presbytář - místo, kde sedí kněží a kde se koná mše), např. v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě se zde nacházel Boží hrob. Betlém, chrám Narození Páně, 4. stol. - klasické bazilikální uspořádání - nejvyšší centrální loď s bazilikálními okny, dvě vedlejší lodě na každé straně, oddělené sloupy s kladím, v čele půlkruhová zaklenutá apsida. Lodě byly původně odděleny sloupy s kladím, to bylo později z ekonomických a technologických důvodů nahrazeno arkádami. Presbytář v apsidě San Giovani in Laterano - kostel římského biskupa, aneb Papeže, dochoval se původní presbytář a baptisterium.