Společná zahraniční bezpečnostní politika - výpisky

SZBP

SZBP byla jednou z nejproblémovějších obblastí integrace. Mělo to několik příčin, mimo jiné tak způsob, jakým jednotlivé ČZ provozovaly zahraniční politiku. Podle Soetendorpa existují 4 základní typy utvářemní zahraniční politiky (tedy přenosu rozhodnutí z národní úrovně na úroveň EU):
1. centralizovaný model pevný (GB, Francie)
2. centralizovaný volný (Itálie, Irsko)
3. decentralizovaný volný (Belgie)
4. decentralizovaný pevný (Německo)

Dějiny SZBP

-5- počátkem byl rok 1952 (založeno ESUO), signatářské země již byly členy Západní unie a NATO, jejich bezpečnostní otázky tak byly zajištěny a na úrovni Společenství necítili potřebu je řešit
-6- také z tohoto důvodu (mimo jiné) došlo ke krachu projektů EOS a EPC v roce 1954, tedy v době, kdy ještě významnou část integračních aktivit ovlivňovaly USA
-7- při podpisu smluv EURATOM a EHS tedy nebyla otázka společné zahraniční politky řešena, jedinou společnou politikou mimo ekonomický rámec byla společná obchodní politika, která je také označována jako společná zahraniční ekonomická politika nebo měkká zahraniční politika.
-8- následovaly roky 1961 a 1962, v nich Fouchetovy plány, jejich krach a následná krize Společenství → otázka další integrace zůstala neřešena až do 90. let (své přřidala i studená válka)
-9- další integrační podnět vyšel ze strany francouzského prezidenta Pompidoua v roce 1969 (na summitu v Haagu), jeho iniciativa však vyšla naprázdno, jelikož se většina států domnívala, že daný rámec integrace je dostačující a společná zahraniční politika by příliš zasahovala do suverenity států. Přesto v závěru komuniké vyzvaly hlavy států a vlád k prostudování otázky možného politického sjednocení (Haag se zaměřova zejména na otázky měnové integrace) → ustavena skupina Belgičana Davignona →