Stoletá válka - poznámky z přednášky

Stoletá válka byla válka mezi Anglií a Francií v letech 1337-1453, jejíž příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii a záminkou neuznání nástupnictví Edvarda III. na francouzský trůn. Skončila se tak, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, vizte Normanské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů.

Příčiny

Anglie a Francie byla dvě suverénní království a angličtí králové měli jako léno značnou část francouzského území, protože když roku 1066 normanský vévoda Vilém Dobyvatel porazil anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu, ponechal si i svoje državy ve Francii. Francouzi potom o tato území v následujících stoletích sváděli střídavě úspěšné i neúspěšné války s Angličany. Stoletá válka byla konečným vyvrcholením těchto sporů.

Další příčinou stoleté války byl i spor obou království o nadvládu nad důležitým obchodním centrem, Vlámskem. Před začátkem stoleté války měli v těchto sporech převahu Francouzi. V roce 1336, tedy rok před začátkem války, dal vlámský kníže Ludvig pozatýkat všechny anglické obyvatele Vlámska. Následovalo odvetné opatření ze strany Angličanů proti všem obyvatelům Vlámska provozujícím obchod, zákaz vývozu anglické vlny do Vlámska a dovozu vlámských výrobků do Anglie, důsledkem čehož vypuklo v zemi lidové povstání pod vedením Jakoba van Artelvede, který uzavřel spojenectví s anglickým králem Edvardem III. Když však francouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii, Edvard III. pod záminkou nároku na francouzský trůn vyhlásil Francii válku.