Středověké mnišství - poznámky

Křesťanský monasticismus = samotáři poustevníci v poušti, * ve 3. stol., osamělí mniši, hl. laici. Časem žili v organizovaných soběstačných komunitách. Do pouště odcházeli většinou ze 2 důvodů: kvůli pronásledování po ochabnutí křesťan. morálky (kariérismus v církvi po 313)
Asketismus= zřeknutí se manželství, jmění, příjemného života, cílem je ukáznit smysly a osvobodit ducha pro rozjímání o zjevené víře. Reagovali na evangelijní výzvu: jdi, prodej vše a následuj. (mají to i jiná svět. náboženství) Jejich cestou bylo sebezapření a cílem bylo prostřednictvím modlitby spojení s Bohem. Mezi křesťany měli úctu.
Působištěm a průkopníkem křesťan. klášterního života byl Egypt. 2 typy asket. života:-eremité = izolovaní jednotlivci, podle sv. Antonína (251-356)- který začal s mnišským životem
asi 270, byl dědicem asketické tradice, začal přitahovat zvědavce, stáhl se proto do
pouště. Za jeho života * v poušti osady podle jeho vzoru (Uprostřed pekárna a kostel, kde se o S a N společně modlili a měli mši. ) Předtím několik set poustevníků žilo v jeskyních nebo chatrčích. Zatím neměli žádný řád, uchazeče
učili rozjímat a čelit samotě. Půstem a umrtvováním bojovali sami proti sobě.
Cenobité = asket. život realizovaný v rámci organiz. obce- kláštera. Podle sv. Pachomia.