Systematické názvosloví uhlovodíků

1. Hlavní uhlovodík (platí pro uhlovodíky s funkčními skupinami, které netvoří přípony, jako např. halogen, nitro, nitroso, azido, alkoxy a alkylsulfanyl)
a. Jakýkoli cyklus má přednost před řetězcem bez ohledu na počet uhlíků a násobné vazby. V případě více cyklů rozhoduje počet uhlíků, dále pak počet násobných vazeb.
b. U acyklických sloučenin hledáme nepřerušený uhlíkatý řetězec s nejvyšším počtem uhlíků, bez ohledu na případné násobné vazby.
c. V případě rovnosti počtu uhlíků řetězce rozhoduje počet násobných vazeb
d. V případě rovnosti počtu násobných vazeb rozhoduje počet dvojných vazeb.
e. V případě rovnosti násobných i dvojných vazeb, nebo v případě stejného nasyceného řetězce či kruhu rozhoduje počet substituentů.

2. Číslování hlavního uhlovodíku
a. Monocyklické a acyklické nasycené uhlovodíky - směr číslování se volí tak, aby byla použita sekvence s nejnižšími možnými lokanty jednotlivých substituentů (alkyl, halogen, nitro, nitroso, azido, alkoxy, alkylsulfanyl). Rozhoduje první rozdíl. 2, 4, 5, 11, 12, 14, 16 - tato posloupnost má přednost 2, 4, 6, 7, 13, 14, 16 viz Obr. 1 V případě souměrně substituovaných řetězců, nebo cyklů se řídíme abecedním pořadím názvů substituentů.
b. Monocyklické a acyklické nenasycené uhlovodíky - sekvence s nejnižšími možnými lokanty násobných vazeb (viz předchozí pravidlo). V případě rovnosti dostane nižší lokant dvojná vazba. U cyklických uhlovodíků je z tohoto důvodu nutné začít vždy číslem 1. Pokud podle těchto pravidel nelze rozhodnout, pokračujeme podle bodu 2.a.