Tendence ve vývoji společných ozbrojených sil evropských států. Problémy budování společných obranných kapacit.

Tendence ve vývoji společných ozbrojených sil evropských států.
Problémy budování společných obranných kapacit.

Handicapy studené války
• Evropské ozbrojené síly budovány coby teritoriální obrana (vůči invazi vojsk Varšavské smlouvy/východního bloku
• --> omezené možnosti strategického transportu, velící a řídící struktury (vše v rámci C4ISTAR = C4 (Command, Control, Communications, Computers), I (military intelligence) and STAR (Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance)

Cesty dál…
• Mnohonárodní spolupráce se jeví jako možnost vyrovnat se s redukcí jednotlivých národních obranných rozpočtů, požadavky na širší záběr primárních úkolů OS a větší flexibilitu
• Spolupráce v oblasti budování společných operačních kapacit je nezbytná a obdobně jako ve zbrojním průmyslu pod ekonomickým i politickým tlakem (obousměrně)

Místo armád jen instituce?
• „Přibývající velitelství, štáby a ostatní složky (s nespočetnou již generalitou) dále ujídají z krajíce vojenských výdajů na úkor akvizice a dalších potřeb armád.
• Paradoxně tak již svou pouhou existencí brzdí to, k čemu měly být zřízeny, tedy k rozvoji operačních polních sil a jejich koordinovanému použití v rámci deklarovaných záměrů Evropské unie a NATO.

Logicky je veškeré úsilí směřována především směrem k Evropě
• V rámci NATO jde o DCI, Prague Capabilites Commitment
• V rámci EU jde o European Headline Goal (EHG), European Capabilities Action Plan (ECAP)