Termomechanika a termokinetika sdílení tepla ve výměnících tepla

Ve výměnících tepla dochází obecně ke všem třem možným způsobům sdílení tepla. Nejčastěji dochází ve výměnících tepla ke sdílení tepla vedením (kondukcí) a prouděním (konvekcí). K tomuto způsobu dochází např. u chladících výměníků
spalovacích motorů, chladících kondenzátorů chladících oběhů, v ohřívácích vody či jiných tekutin, topných tělesech atp. Méně často dochází ke sdílení tepla sáláním (tepelným zářením).
1.0 Druhy sdílení tepla
Vedení tepla se vyznačuje tím, že je vázáno na látku (pevnou, ale i kapalnou a plynnou). Může se dít jen mezi zcela bezprostředně sousedícími částicemi hmoty. Sdílení tepla prouděním (konvekcí) se uskutečňuje tím, že částice hmoty (kapalin, plynů) mění své místo v prostoru a tím současně přenášejí tepelnou energii. Tento děj v tekutinách je současně provázen vedením tepla od částice k částici hmoty, protože v proudící látce neexistuje teplotní rovnováha. Proto podle II. věty termodynamiky dochází ke sdílení tepla v této proudící kapalině i vedením z částic vyšší teploty na částice nižší teploty.
Sdílení tepla sáláním (tepelným zářením) je v podstatě elektromagnetickým vlněním. Sálání mezi dvěma tělesy je složitý proces vyzařování, pohlcování a propouštění zářivé tepelné energie. Zářivá tepelná energie prochází prostorem a při dopadu na druhé těleso se zcela nebo zčásti mění v teplo. Sálání se uskutečňuje i ve vzduchoprázdnu. Dochází k němu např. u sálavých topných ploch, při sdílení tepla ze stěny válce spalovacích motorů atp.