Topologie sítí

Historie počítačových sítí
V 70-tých letech došlo ke vzniku potřeb vzájemného propojení jednotlivých počítačů, za účelem jejich vzájemné spolupráce. V začátku byly budována tzv. terminálové sítě, které umožňovaly současnou práci několika uživatelů na jednom počítači (v této době se jednalo o počítač sálový). Zásadní nevýhodou této koncepce byla naprostá závislost terminálů na ústředním počítači.
Potřeba řešení jednotlivých úloh bez uvedené závislosti vedla ke vzniku “počítačových sítí”, které umožňují jednotlivým uživatelům současnou práci nejen v síti, ale i mimo ni. Rozvoj této novinky umožnilo především masové nasazování počítačů standardu IBM PC XT/AT v komerční sféře, které se projevilo dynamickým rozvojem sítí typu LAN (Local Area Network) ve všech možných oblastech (firmy, úřady, školy,…).
Struktura sítí PC-LAN
Počítače zapojené do sítě mohou plnit funkci SERVERu nebo pracovní stanice (WORKSTATION). Technickým vybavením (HW) se v zásadě lišit nemusí (ve skutečnosti se liší diametrálně - server je vždy nejvýkonnější počítač v síti), vždy se však liší svým programovým vybavením. Server by tedy měl být nejlepší počítač v síti, což technicky znamená nejvýkonnější procesor (či víceprocesorový systém), dostatek operační paměti (čím více, tím lépe) a samozřejmě patřičná disková kapacita, která se liší od typu použité sítě. Pokud je síť koncipována jako server + stanice s lokálními disky, pak je možné na kapacitě pevného disku ušetřit (na druhou stranu se však nikdy nestane, že by na některém pevném disku serveru bylo moc volné kapacity). U sítě, kde jsou použity bezdiskové stanice se pak na pevném disku serveru mapují disky pro jednotlivé stanice a v tomto případě je vhodné používat tzv. disková pole RAID, což je v podstatě několik pevných disků, které mají navíc schopnost svého zrcadlení a tím i ochrany dat před jejich ztrátou.