Bankovnictví

Ráda bych zformulovala tři teze, které se nám stále budou objevovat.
První teze je formulována velice jednoduše, tvrdí totiž, že bankovnictví je vždy taková činnost která doprovází jiné ekonomické aktivity, které poskytují služby. Tady se dostáváme k nejhlubším kořenům bankovnictví.
Kterou z bankovních činností (produktů) můžeme označit jako první - historicky?
Operace které představovaly konverzi jednotlivých měnových jednotek.
(5 stol. př. kristem – 1. známky bankovních aktivit – středomoří)
Rozvoj velkých hosp. jednotek – rozvoj obchodu mezi nimi – nastala potřeba směny.
Dostaneme se skokem zhruba do 13. století.
Italské městské státy, a dostaneme se k druhé tezi – souvisí s otázkou, kde je ten kvalitativní zlom vzniku banky jako instituce, jako subjektu – ty bankovní aktivity už jsme zaznamenali, teď mi jde spíš o ten subjekt sám. Začínají vznikat takové typy subjektů, které bychom mohli nazývat banky – kde je ten logický okamžik? Bankéř a banka – v jakém okamžiku –
Tím okamžikem zvratu je ta situace, kdy zlatník (kvalifikovaný specialista) přestává vykonávat své aktivity jako pouze depotní (jen převzít do úschovy – bezpečnostní důvody). Zlatník si uvědomuje že přijímá zboží (zlato) druhově stejnorodé, a že nemusí svému zákazníkovi vyplatit právě tytéž zlaté pruty, které mu měl uschovat, ale začíná to zlato ekonomicky aktivně využívat (obchodovat), operace depotní se mění v depozitní – zlatník přijímá vklady a stává se bankéřem – nepřijímá je proto aby se kochal zlaťáky, ale aby je dále půjčil. Vklady – úvěry – okamžik. Nevybírá poplatek za uložení, ale naopak vyplácí odměnu za svěření. Platí vkladateli úrok, vybírá úrok od protistrany. Bankéř vzniká tímto způsobem – 2. teze. 
3. teze: Ukážeme si první linii bankovních subjektů – městské státy v Itálii – vznikají bank. subjekty, které se zabývají transformační činností – zárodek komerční banky, kromě toho i v této době byly specializované obchod. spol. zabývající se „bezhotovostním plat. stykem“. Dochází k vyrovnáním pohledávek a závazků mezi subjekty – bezpečnostní důvody. Zárodek žirových bank.
V čase zůstaneme, posuneme se na sever Itálie – Lombardie. Významné finanční rodiny, které nakumulovali dostatek finančních zdrojů. Ty posunuli bankovnictví trochu jiným směrem – byly pramenem další linie – kapitál umísťovali u panovnických rodů – investovat, financovat státní subjekty. Spojení fin. domů se dvorem – dvůr na dům přenáší povinnosti zajišťovat finanční zdroje, vedení rozpočtu. V souvislosti s tím přenáší panovník na svůj bank. dům určitá privilegia – např. solný monopol. – Větev investičního bankovnictví.
Přesuneme se v čase do 17. století a v prostoru západněji – Anglie, Nizozemí. Vznik nového typu fin. domu – nenavazuje na předchozí. Doprovází a umožňuje podchytit a přenést do domovských států efekty z koloniální expanze. Pro tyto bankovní instituce bylo typické, že skutečně poskytovaly služby platebního styku – obchodním firmám – nemusely se svým kapitálem příliš angažovat v těch transakčních operacích. Tolik obecný úvod.