Interpretace děl starší české literatury

legens - čtoucí
legendus - to, co má být čteno
součást řečnického výkonu, kázání
mše
• bohoslužby se původně sloužily nad rakví křesťana
• oslava světce - někomu věnována
• navázat styk s Bohem
• v jedné části sestupe Kristus mezi křesťany - hostie a víno
• chléb a víno jsou určeny jen kněžím
• styk mezi nebem a věřícím
• 4 části:
o EVANGELIUM - příchod kněze, věřících, úvodní promluva k věřícím, četba legendy např.
o OBĚTOVÁNÍ - mysli a svobodnosti k Bohu
o PROMĚŇOVÁNÍ - sestup Krista do oplatky a vína
o PŘIJÍMÁNÍ - podobojí
remanence - tvrdí, že víno a oplatka zůstávají, není to symbol Kristova těla a krve
transsubstanciace - oplatka se mění během mše v tělo, víno v krev
legenda jako literární žánr má trojí funkci:
• teologická - církevní text - vlastní, původní smysl legendy
• literární dílo
• historický román
legendu musíme brát s velkou rezervou
světec
• umírá mučednickou smrtí
• požadavek soucitu, charisma, pomoci,…
• příkladní život
• zázraky po smrti
• je to následovník Kristův - Kristus dělal totéž
O sv. Václavu nemáme jedinou historickou zprávu, vše je jen z legend.
paralela
• důležitý prvek pro středověk
• sousledná, souřadná - 2 paralelní jevy jsou si podobné
• kontrastní - oba jevy jsou v protikladu
hagiografie = nauka o světcích
Zlom v 10. a 11. století, do této doby světci nemají národnost, v 10. století se dostávají k moci menší státy. Stát potřebuje jednotící prvky - postavu panovníka a národního světce - duchovní podporu. V 10. - 11. století začínají světci reprezentovat národ a začínají se jimi stávat panovníci, tedy i postavy, které nebyly zavražděny. Mění se podmínky pro svatořečení, Prokop totiž nezemřel mučednickou smrtí. Prvním národním světcem byl sv. Václav.