Mediální komunikace - přednášky

Komunikace v dějinách

Počátek komunikace: 40 - 35 000 let přnl., kdy člověk Kromaňonský promluv, zde je stanoven počátek fonetické řeči. Té předcházela řeč signálová - jednoduché chování určené pro dorozumívání, které používají zvířata.

Člověk Kromaňonský také využíval malbu - hlavně zvířata. Na namokávaném zvířeti demonstroval, kde jsou jeho slabiny a kde ho zasáhnout, aby ho mohli zabít.

Malba je nástroj vyjádření, který často překoná autora v čase.
Například i sprayer nechává své poselství na zdi a chce aby bylo viděno.

Čas je jedním z determinujících faktorů člověka → jsme utvářeni minulostí (nemusí být reálná → vytěsňujeme co se stalo v minulosti, zapomínáme fakta, zkreslujeme minulost)

Tabu - je slovo polynéského původu a spadá pod něj spousta skutečností, které vytváří zákon → pokud tabu člověk překročí, dochází k jeho vytěsnění ze společnosti.

Velmi důležitý je „prostor“ v informacích: Člověk Kromaňonský byl omezen jen na to co mohl získat od svých lidí, které potkal během svého života - okruh těchto lidí byl velmi prostorově omezen. Neuměl skutečnosti zaznamenávat, tím pádem je nemohl předat.

V současnosti se dozvídáme informace, které jsou prostorově i časově distancované. TV je schopna přinést prostorově vzdálenou informaci, ale v reálném čase (např. dění v Argentině právě teď).

Pokud jsme schopni pojmenovat věci je to dobré, ale nepřináší to očekávaný vývoj. Naše představy jsou hybnou silou, která posunuje vývoj.