Mezinárodní právo soukromé a obchodní

1.1. Úvodní pojmy
Mezinárodní právo soukromé upravuje vztahy, které překračují rámec jednoho státu, jednoho právního řádu. Právní vztahy, jimiž se zabývá, se dotýkají více právních řádů. MPS stanoví, jakým právním řádem se tyto vztahy mají řídit. Obsahují tzv. mezinárodní (cizí, zahraniční) prvek => může se objevovat v různých podobách:
- v subjektu (cizinec)
- v předmětu (nachází se v zahraničí)
- v právních skutečnostech (nastaly v zahraničí)

Vztahy musí být upraveny podle norem určitého státu. Není stanovena povinnost mít vlastní mezinárodní právo soukromé.
Základní způsoby úpravy jsou:
- kolizní způsob - použijí se kolizní normy, které vybírají právní řád, jež se má použít. Tato metoda vznikla ve 12. - 13. století.
- přímý způsob (věcněprávní metoda) - objevuje se v 19. století. Na základě unifikace či dohody států vznikají mezinárodní smlouvy, které obsahují úpravu práv a povinností účastníků vztahů s mezinárodním prvkem.

Další způsoby úpravy ve světové praxi - přednostní použití tuzemského práva, zvláštní hmotněprávní úprava, použití mezinárodních obchodních zvyklostí,...

Mezinárodní právo soukromé se člení na:
- část obecnou - pojem, předmět, prameny, aplikace zahraničního práva, zpětný a další odkaz, kvalifikační problém
- část zvláštní - úprava jednotlivých odvětví (způsobilost, závazkové právo, rodinné právo,...)
- mezinárodní právo procesní - právní pomoc, pravomoc justičních orgánů ve vztahu k zahraničí, mezinárodní rozhodčí řízení, uznání a výkon rozhodnutí)