Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Mezinárodní právo veřejné 2 - přednášky
«»
| Přípona .doc |
Typ přednášky |
Stažené 0 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 3575 |
| Poslední úprava 09.06.2014 |
Zobrazeno 1 438 x |
Autor: redsun |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
8 Kreditů - kvalita:
90,6% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Mezinárodní právo veřejné
- Studijní obor:-
- Ročník:3. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:23 stran
1. Předmět úpravy (objekty) mezinárodního práva
(Kopal)
1.1. Státní území
Podle mezinárodního práva jím rozumíme vymezený prostor naší země. Nelze si představit stát bez státního území (je to jeden z předpokladů existence státu). Není to jen plocha, jedná se o trojrozměrný prostor, do kterého patří nejen pevnina, ale i to, co je pod povrchem, vzdušný prostor, vnitrozemské vody (řeky, jezera, průplavy - pokud leží plně na území daného státu) a pobřežní moře (pásmo, kde vykonává svoji svrchovanost - musí v něm však umožnit klidné proplutí všem lodím). Směrem do nitra země není hranice pevně stanovena (staré úsloví říká „až do pekel“). Ani horní hranice vzdušného prostoru nebyla dosud pevně určena. Kosmický prostor nad ní je volný.
Území státu se může
1) nabýt
• originární způsob nabytí - prvotní okupace (musela být efektivní; dnes vymizel), vznik ostrovů, přírůstky cestou naplavenin
• derivativní způsob nabytí - je běžnější, patří sem např. cesse (postoupení území jednoho státu druhému státu na základě smlouvy), adjudikace (přisouzení území mezinárodním orgánem), anexe (uplatňovala se zejména po vítězné válce, dnešní mezinárodní právo ji neuznává)
2) pozbýt
(Kopal)
1.1. Státní území
Podle mezinárodního práva jím rozumíme vymezený prostor naší země. Nelze si představit stát bez státního území (je to jeden z předpokladů existence státu). Není to jen plocha, jedná se o trojrozměrný prostor, do kterého patří nejen pevnina, ale i to, co je pod povrchem, vzdušný prostor, vnitrozemské vody (řeky, jezera, průplavy - pokud leží plně na území daného státu) a pobřežní moře (pásmo, kde vykonává svoji svrchovanost - musí v něm však umožnit klidné proplutí všem lodím). Směrem do nitra země není hranice pevně stanovena (staré úsloví říká „až do pekel“). Ani horní hranice vzdušného prostoru nebyla dosud pevně určena. Kosmický prostor nad ní je volný.
Území státu se může
1) nabýt
• originární způsob nabytí - prvotní okupace (musela být efektivní; dnes vymizel), vznik ostrovů, přírůstky cestou naplavenin
• derivativní způsob nabytí - je běžnější, patří sem např. cesse (postoupení území jednoho státu druhému státu na základě smlouvy), adjudikace (přisouzení území mezinárodním orgánem), anexe (uplatňovala se zejména po vítězné válce, dnešní mezinárodní právo ji neuznává)
2) pozbýt
Klíčová slova:
mezinárodní právo
donucovací prostředky
smluvní právo
vídeňská úmluva
mezinárodní organizace
OSN
Obsah:
- 1. Předmět úpravy (objekty) mezinárodního práva
1.1. Státní území
1.2. Mezinárodní právo mořské
1.2.1. Vnitrozemské vody, základní linie
1.2.2. Pobřežní moře
1.2.3. Mezinárodní průliv
1.2.4. Souostrovní státy
1.2.5. Výlučná ekonomická zóna
1.2.6. Vnitrozemské státy a státy zeměpisně znevýhodněné
1.2.7. Kontinentální šelf
1.3. Globální společné prostory
1.3.1. Antarktida (Antarktický právní systém)
1.3.2. Kosmický prostor
1.3.3. Mezinárodní právo životního prostředí
1.3.3.1. Moře, oceány
1.3.3.2. Stockholmská konference, další úmluvy
1.3.3.3. Ochrana před škodlivými účinky jaderné činnosti
1.3.3.4. Komplexní ochrana
2. Donucovací prostředky v mezinárodním právu
2.1. Formy protiopatření
2.1.1. Retorze
2.1.2. Represálie
2.2. Sebeobrana
2.3. Sankce Rady bezpečnosti OSN
3. Mezinárodní smluvní právo, Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969)
3.1. Druhy smluv
3.2. Vznik mezinárodních smluv
3.3. Výhrady k mezinárodním smlouvám
3.4. Výklad mezinárodních smluv
3.5. Ukončení a pozastavení platnosti mezinárodních smluv
4. Mezinárodní organizace
4.1. Univerzální mezinárodní organizace
4.1.1. Společnost národů (SN)
4.1.2. Organizace spojených národů (OSN)
4.1.2.1. Historie
4.1.2.2. Struktura orgánů
4.1.3. Organizace systému OSN
4.1.3.1. Mezinárodní organizace práce (ILO)
4.1.3.2. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU)
4.1.3.3. Světová poštovní unie (IPU)
4.1.3.4. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)
4.1.3.5. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
4.1.3.6. Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD)
4.1.3.7. Světová banka (WB)
4.1.3.8. Mezinárodní měnový fond (IMF)
4.1.3.9. Světová zdravotnická organizace (WHO)
4.1.3.10. Světová meteorologická organizace (WTO)
4.1.3.11. Organizace Spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO)
4.1.3.12. Mezinárodní námořní organizace (IMO)
4.1.3.13. Světová organizace pro duševní vlastnictví (WIPO)
4.1.3.14. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA)
4.1.4. Zvláštní organizace (nejsou odbornými organizacemi systému OSN)
4.1.4.1. Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD)
4.1.4.2. Dětský fond spojených národů (UNICEF)
4.1.4.3. Program spojených národů pro rozvoj (UNDP)
4.1.4.4. Program Spojených národů pro životní prostředí (UNEP)
4.2. Regionální mezinárodní organizace podle Charty OSN
4.2.1. Liga arabských států
4.2.2. Organizace amerických států
4.2.3. Organizace africké jednoty
4.2.4. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
4.3. Rada Evropy
5. Obsah