Náboženství v Japonsku

Náboženství Japonska
- je velmi složité přesně určit a definovat. Je zvykem hlásit se k různým tradicím a účastnit se náb. života všech z nich. Pevná náb. příslušnost zde neexistuje (až na výjimky, např. křesťani).
- Tento stav má hlubokou historickou tradici, nazývá se ŠINBUCUŠÚGO (šinto+budhismus+jednota). Šintoistická božstva jsou v praktickém hledisku totožná s buddhistickými. Obřady při narození jsou šinto, obřady smrti jsou buddhistické.
- V polovině 19. století dochází zásahem státu k separaci šinto a buddhismu, proto došlo i k rozlišení chrámů. TERA = buddhistický chrám; DŽINDŽA = svatyně šinto
- Běžní Japonci to moc nerespektují, chodili do obojího. 
- I v Japonsku byla snaha uplatnit sekularizační tezi, ve skutečnosti ale dochází k rozkvětu náb. života. O tom svědčí např. vlastnictví BUCUDANu = buddhistický oltář v podobě skříně, uvnitř je obraz buddhistického božstva. Neslouží primárně k tomuto účelu, jde spíše o oltář rodinných předků – obsahuje tabulky s jejich jmény. Nevlastní ho každá rodina, ale spíše v rámci širších rodin.
- Druhým předmětem je KAMIDANA = boží polička, jsou tam atributy konkrétního božstva šintó a přináší se tam obětiny. Vlastní ji na 45 % rodin. 

Víra = ŠINKÓ
- řada Japonců řekne, že nevěří, ale přesto chodí do svatyní a provádí rituály > je to zvyk ŠÚKAN.
- Kategorie víry není v J ponsku automaticky použitelná jako u nás. Rozhodující je praxe, nikoliv doktrína. Určitá životní situace vyvolá potřebu určité náb. akce.
HACUMÓDE
- návštěva chrámu na Nový rok, navštěvují se i svatyně obou tradic.
OBON
- spojeno s kultem předků, buddhistický svátek v srpnu. Duše zemřelých se vrací do říše živých a pak se zase vrací zpět. Sice si to odporuje s naukou buddhismu o reinkarnaci, ale je na tom zřetelné, jak důležitá je praxe.
DANKA
- systém registrace rodin u chrámů, 1870 zrušeno, ale přetrvává dodnes. 
- Souvisí to s procesem oddělení šinto a buddhismu (BUKKJÓ) v letech 1868 – 1873 = ŠINBCU BUNRI. 
- náb. v Japonksku je otázka sociokulturní příslušnosti.
ŠÚKJÓ
- = „náboženství“ > vede se spor o to, zda je tento termín moderní (převažující názor), ale má pravděpodobně hlubší kořeny. 


KLASIFIKACE NÁBOŽENSTVÍ JAPONSKA
- existují různé způsoby - historické, podle škol, podle tradic...
- není to vůbec jednoznačné vzhledem ke splývání náboženství, každá klasifikace je velkým zjednodušením.
- šintó, buddhismus, konfuciánství, taoismus, lidové náboženství, nová a „nová nová“ (od 70. let 20. st.) náb. hnutí > je to velmi problematické a nutné brát s rezervou.
- Někteří badatelé zavádějí kategorii jednotného „japonského náboženství“ – z hlediska žitého náb. není velký rozdíl mezi šinto a buddhismem – např. H Byron Earthart, M. Kitawaga
- NIHONKJÓ – politicky motivovavné, má to podtrhnout jednotu japonského národa.