Obecné dějiny státu a práva 1 - seminář

Mezopotámie
- není státem, liší se tak od Egypta
- 4. tisíciletí př. n. l., doba prokázána archeologickými nálezy - př. Kniha králů
- geografická oblast (dnešní Írán, oblast předního východu)
- nikdy nebyla sjednocená do jednoho státního celku  několik států vedle sebe
- z dob 3. tisíciletí př. n. l. existují písemné památky, které vypovídají o životě
- vznikají městské státy v povodí řek (Akad, Kiš, Uruk, Babylon)
- první doložený větší stát založil král Mesalín (asi 2600 př. n. l.)
- Babylon
- centrum civilizací
- originální název BAB-ILI (= Brána Boží)
- královna Semiramis (Zahrady Semiramis)
- organizace státní moci
- panovník má téměř absolutní moc (monarchie, despocie), stojí nad společností, nad zákonem, může právo měnit, spojuje ve svých rukou funkci světskou (reálnou vládu) s funkcí duchovní
- téměř absolutní moc má dvě roviny, potřebuje oporu
- panovník nevystupuje jako Bůh, ale jako zástupce Boha (služebník Boha)
- panovník jednou za rok byl povinen sejmout své znaky vlády
- před novoroční slavností panovník abdikoval, pak mu nafackovali a pak zase byl panovníkem
- panovníkem byl muž, jsou ale i případy, kdy mohla vládnout žena
- KUG-BABA
- vedle panovníka je mocenskou složkou a tím, kdo se podílel na realizace státní moci byli kněží, důležitou složkou armáda, správa státu se neobešla bez úředníků (vybírání z bohatších vrstev)
- starověká společnost je rozdělena do tří základních skupin
- AVILUM (plnoprávní občané)
- MUŠKÉNUM (kategorie mezi občany a otroci, někteří tvrdí, že to byli služebníci panovníka, jiná možnost byla, že to byli cizinci (nejsou plnoprávní kvůli přistěhování) )
- VARDUM (otroci)