Ochrana životního prostředí

Životní prostředí – ekologické hledisko, určení podmínek pro organismus živý ke svému plnému životu.
- celý soubor poznatků z mnoha vědních oborů, které jsou potřeba k ochraně a tvorbě životního prostředí.
- Soubor faktorů k plnému životu živých organismů, vše co vytvoří přirozené podmínky existence živých organismů i člověk (ovzduší, voda, půda, horniny složky život. prostředí) zákon 17/92 Sb. o životním prostředí.
- Dle Wicka je to část světa se kterou je organismus v neustálé interakci.
- Je systém, který je složen s přírodních a umělých materiálně technických částí.
- Vědní obor složen z nejrůznějších vědních oborů (interdisciplinární charakter).
Globální problémy ŽP
- globální oteplování, roztahování ozónové vrstvy ve stratosféře, kyselé srážky, ohrožení biologické rozmanitosti.
- Problémy z dalekosáhlým dopadem – kontaminace vod, degradace půd, růst spotřeby zdrojů, produkce odpadů.
Globální oteplování=globální klimatická změna, souvisí se „skleníkovým jevem“ – ochrana naší planety před změnami teplot mezi dnem a nocí (některé sluneční paprsky pohltí země a tím je pak teplo v noci).
Skleníkové plyny=vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný. Skleníkový jev je jev přirozený, ale spalováním fosilních paliv se uvolňuje do prostředí více těchto plynů, potom projde víc paprsků a povrch Země se ohřeje teplota se do r. 2050 o 0,5-2oC (odhady světových klimatologií) hladina moří a oceánůníkovým jevem“ – ochrana naší planety před změnami teplot mezi dnem a nocí (některé sluneční paprsky pohltí země a tím je pak teplo v noci).
Skleníkové plyny=vodní pá se zvedne o 10-15cm.
Zeslabování ozónové vrstvy=ze Slunce proudí UV záření, je pro život nebezpečné ve výšce mezi 15-40km (Stratosféra) se potkává s kyslíkem, jeho molekuly rozbijí a ty reagují s dalšími a vzniká O3 (ozón), ozónová vrstva je ve výšce 25km, je to tenká vrstva (3mm), zachycuje méně a tím se dostane UV záření více na Zem, u rostlin je slabší fotosyntéza u živočichů jde o oslepnutí a rakovinu kůže. CFC=freony velmi aktivně reagují s ozónem 1 atom chlóru poškozuje až tisíce molekul ozónu. Lokální ozónové díry jsou nad více osídlenými částmi Země.