Pájení - Základy strojírenské technologie

Pájení

• technologie pájení patří k nejstarším metodám spojování kovových materiálů působením tepla, na našem území je použití pájení archeologicky doloženo již ve 2. polovině 9. století při výrobě gombíků a náušnic
• do průmyslové výroby bylo zavedeno začátkem 20. století pro pájení součástí z tenkých kovových materiálů,
• s rozvojem průmyslu ve 30. letech 20. století se pájení začalo používat v:
o automobilovém
o elektrotechnickém (radiopřijímače)
o lehkém průmyslu
• v současnosti se pájení rozšířilo i do výroby přístrojové techniky, chladírenských zařízení, v chemickém průmyslu apod.,
• přestože se jedná o starou technologii, je možno pájení řadit mezi progresivní technologie,
• používá se tam, kde nelze z důvodů operativních, příp. materiálových použít svařování,
• výhody pájení:
o pájením lze spojovat různé kovové materiály (speciálně i některé nekovové, např. při „pájení" skla),
o spojované materiály se netaví, materiály jsou méně tepelně ovlivněné, zachovávají si své původní vlastnosti (mechanické, fyzikální, strukturu atd.),
o vysoká produktivita práce,
o nízké náklady (s ohledem na jednoduchá zařízení),
• nevýhody pájení:
o pájené spoje jsou méně pevné (v porovnání např. se svařovanými),
o pájené spoje mají nižší tepelnou odolnost (zvláště při měkkém pájení),
o deformace dlouhých pájených spojů,
o nesprávně navržené pájené spoje mají sníženou odolnost proti působení prostředí (korozi)