Právní instituce EU a základy evropského práva

Úvod

Mezinárodní právo se dělí na:
mezinárodní právo soukromé (MPS)
mezinárodní právo veřejné (MPV)

mezinárodní právo soukromé (MPS)
je součástí vnitrostátních právních norem
každý stát má vlastní MPS

mezinárodní právo veřejné (MPV)
je právo obecné
má nadstátní charakter
jedná se o normy, které upravují vztahy mezi státy, mezinárodními organizacemi …

Právo evropské
je specifické především svou supranacionalitou (je tudíž odlišné od MPV, MPS i vnitrostátního práva)
nejedná se o jednolitý komplex
rozlišujeme:
právo komunitární
-   pozitivní právo, tzv. tvrdé jádro
-   je vymahatelné Evropským soudním dvorem
nádstavba nad komunitárním právem
-   je volnější, souvisí s EU
-   blíží se hodně MPV (protože je dáno mezinárodním konsensem států EU)
-   není soudně vymahatelné

Mezinárodní právo veřejné

Podstata: zajištění mírového soužití a plynulý vývoj mezinárodního společenství

je velice dynamické, roste především množství subjektů, ke kterým se MPV váže.

Mezinárodní společenství (MS)
je společenství států, ale i jiných subjektů
pojem používán zhruba od 2. pol. 16. stol.

2 vlastnosti MS:
1) je geograficky determinované
2) je početně omezené (dnešní počet je víceméně konečný)

Mezinárodní společenství zahrnuje všechny státy bez rozdílu. Stát je jednotka, která je nadána suverenitou. Přičemž suverenita je vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území, která je současně charakterizována nezávislostí v mezinárodních vztazích. Žádná norma MPV nemůže vzniknout bez vůle států. Žádný stát nemůže být podřízen jinému státu.