Přednáška o pájení - Základy strojírenské technologie

PÁJENÍ

- nejstarší metoda spojování kovových materiálů působením tepla
- archeologicky doloženo (na našem území) již ve 2.pol.9.století při výrobě gombíků a náušnic
- do průmyslové výroby zavedeno začátkem 20.století pro pájení součástí z tenkých kovových materiálů
- rozvoj ve 30.letech 20.stol. - automobil.průmysl, radiopřijímače, lehký průmysl

- v současnosti progresivní technologie - přístroj.technika, chladírenská zařízení, chem.průmysl
- používá se tam, kde nelze z důvodů operativních, příp. materiálových použít svařování

- výhody
o lze spojovat různé kovové materiály (speciálně i některé nekovové - „pájení skla“)
o spojované materiály se netaví, materiály jsou méně tepelně ovlivněné, zachovávají si své původní vlastnosti (mechanické, fyzikální, strukturu…)
o vysoká produktivita práce
o nízké náklady (s ohledem na jednoduchá zařízení)
- nevýhody
o spoje méně pevné (v porovnání se svařovanými)
o mají nižší tepelnou odolnost (zvláště při měkkém pájení)
o deformace dlouhých pájených spojů
o nespávně navržené pájené spoje mají sníženou odolnost proti působení prostředí (korozi)

FYZIKÁLNÍ PODSTATA
- chemicko fyzikální proces, při kterém se při určité teplotě difúzně spojí roztavená pájka se základním materiálem
- přitom je důležitá výška pracovní teploty a technologické vlastnosti pájky

- difúze při pájení je jev, při kterém se přemisťují atomy z pájky do základního materiálu a opačně
- přitom se vyměňují atomy obsazováním intersticiálních poloh nebo vakantních míst v krystalografické mřížce (substituce ne)
- základní pojmy ČSN 05 0040