Popis:
Ústavní právo reguluje a upravuje společenské vztahy. Česká republika má kontinentální styl práva, tzn. je v zásadě psané (normované). Navazuje na tradici středoevropského právního stylu, je ovlivněn rakousko-uherským normatismem a pozitivismem (přeceňují se psaná pravidla - texty, kodexy, zákoníky). Soudci poté jednotlivé případy porovnávají a konfrontují s texty - je-li to nebo není špatné. České právo je tedy psané, normované a toto se týká i ústavního práva.
1.1. Předmět ústavního práva
Nejstarším zdrojem práva je právo římské - převážně právo soukromé (upravuje vztahy úředníků, které jsou ve stejném postavení). Počátkem nadřazenosti a nerovnosti je veřejné právo, které upravuje vztahy veřejného zájmu (bezpečnost dopravy, boj s kriminalitou, vnitřní a vnější obrana republiky, ochrana před živelnými katastrofami, povinná školní docházka,...). Existuje několik veřejnoprávních odvětví - ústavní právo, finanční právo, trestní právo, mezinárodní právo veřejné (diplomacie),...
Ústavní právo figuruje na prvním místě. Vychází z toho, že účastníci nejsou v rovném postavení. Existují složky (ústavní soud, parlament, prezident), které brání koncentraci moci do rukou jedné osoby, zabraňují totalitarismu.
Klíčová slova:
ústavní právo
stát
norma
ústava
parlament
Obsah:
- 1. Úvod do předmětu 1
1.1. Předmět ústavního práva 2
1.2. Úprava předmětu 2
2. Moderní ústavnost 2
2.1. Kontinentální systém (hans kelsen), angloamerický systém 2
2.2. Čtyři modely, které ovlivnily moderní ústavnost 3
2.2.1. Anglický parlamentarismus 3
2.2.2. Americká ústava (1787) 3
2.2.3. Francouzská deklarace práv člověka a občana (1789) 3
2.2.4. Středoevropský ústavní model 3
3. Vlastní československá a česká ústavní historie a současnost 3
3.1. Naše ústavy 3
3.2. Přechodná období 4
4. Prameny české ústavy 4
4.1. Ústavněprávní situace vzniku české republiky 4
4.2. Základ ústavy české republiky 5
4.3. Pyramida českého právního řádu 5
4.4. Vztah takto strukturované právní situace k dalším zákonům 6
5. Forma vlády v české republice 6
5.1. Postavení institucí v teorii dělby moci 6
5.1.1. Parlament 6
5.1.2. Prezident, vláda, soudní moc 7
5.1.3. Česká republika = parlamentní republika 7
6. Ústava české republiky a její vztah k mezinárodnímu právu 8
6.1. Charakter ústavy 8
6.2. Výklad čl.10 pomocí ostatních článků týkajících se mezinárodního práva 8
6.3. Vztah české ústavy a evropského práva 9
7. Volební právo procesní 9
7.1. Volební instituce (viz učebnice, zákon) 10
7.2. Kandidatury a sčítání hlasů 10
8. Parlamentní právo procesní 11
8.1. Jednací řád parlamentu 11
8.2. Orgány sněmovny 11
8.3. Působnost sněmovny 11
8.4. Jednání sněmovny 12
8.5. Přílohy jednacího řádu 12
9. Výkonná moc - iii. hlava ústavy čr 12
9.1. Prezident 12
9.2. Vláda čr 13
9.3. Státní zastupitelství - čl.80 14
10. Soudní moc - iv. hlava ústavy čr 14
10.1. Činnost soudů 14
10.2. Soustava obecných soudů 14
10.3. Soudci 15
10.4. Principy organizace a činnosti soudů 15
10.5. Ústavní soud čr 15
10.6. Řízení před ústavním soudem čr 16
11. Nejvyšší kontrolní úřad - v. hlava ústavy čr 17
12. Česká národní banka - vi. hlava ústavy čr 18
13. Územní samospráva - vii. hlava ústavy čr 18
14. Státní občanství 19
14.1. Nabývání státního občanství 19
14.2. Pozbývání státního občanství 19
14.3. Zbavení (odnětí) státního občanství 19
14.4. Osoby se zvláštním statutem 19
14.5. Problémy státního občanství ve světle úpravy ústavy čr 20
14.5.1. Nabývání státního občanství 20
14.5.2. Pozbývání státní občanství 20
15. Úvod k právnímu významu listiny 21
15.1. Hmotně-právní význam listiny v konfrontaci s mezinárodními pakty 21
15.2. Hmotně-právní obsah samotné listiny 21
15.3. Práva národnostních a etnických menšin (iii.hlava) 22
15.4. Hospodářská a sociální práva (iv.hlava) 22
15.5. Shrnutí právního významu listiny 22
16. I. hlava listiny - obecná ustanovení listiny 22
16.1. Nejobecnější principy 22
16.1.1. Svoboda 22
16.1.2. Rovnost 23
16.1.3. Princip mezí (čl.4 odst.2, 3, 4 listiny) 23
16.2. Zákonná možnost stanovit povinnosti občanům 23
17. Ii. hlava listiny 23
17.1. Zákl. lidská práva a svobody, právní režim v listině upravených principů 23
17.1.1. Článek 5 - „každý je způsobilý mít práva.“ 23
17.1.2. Článek 6 - právo na život 23
17.1.3. Článek 7 - nedotknutelnost osoby 24
17.1.4. Článek 8 - osobní svoboda 24
17.1.5. Článek 9 - zákaz nucených prací (výslovný vztah k mezinárodním paktům) 24
17.1.6. Článek 10 - důstojnost, čest, pověst, jméno 24
17.1.7. Článek 12 - nedotknutelnost obydlí 24
17.1.8. Článek 13 - listovní tajemství 25
17.1.9. Článek 14 - svoboda pohybu a pobytu 25
17.1.10. Článek 15 - svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání 25
17.1.11. Článek 16 -svoboda náboženství 25
17.1.12. Článek 11 - právo vlastnické 26
17.2. Politická práva 27
17.2.1. Sdružovací právo - čl.20 27
17.2.2. Petiční právo - čl.18 28
17.2.3. Právo postavit se na odpor - čl.23 29
18. Iii. hlava listiny - práva národnostních a etnických menšin - čl.24, 25 29
19. Iv. hlava listiny - hospodářská, sociální a kulturní práva 29
19.1. Právo na stávku - čl.27 odst.4 30
19.2. Právo na svobodnou volbu povolání - čl.26. odst.1 30
19.3. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost - čl.26 odst.1 30
19.4. Odborová svoboda - čl.27 30
19.5. Sociální práva - čl.28 až čl.32 30
19.6. Právo na vzdělání - čl.33 30
19.7. Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti - čl.34 31
19.8. Právo na přirozené životní prostředí - čl.35 31
20. V. hlava listiny - právo na soudní a jinou právní ochranu 31
20.1. Možnost domáhat se svého práva - čl.36 31
20.2. Procesní principy soudnictví - čl.37, čl.38 31
20.3. Pokyny směřující do oblasti trestního práva - čl.39, čl.40 32
21. Obsah 33