Popis:
1. Charakteristika mezilidské komunikace
Sociální komunikace je základním prostředkem vzájemného dorozumění mezi lidmi - člověk je součástí společnosti, nemůže žít v izolaci.
„Jak velký rozdíl může být mezi tím, co si myslím, co chci říci, co se domnívám, že říkám, co skutečně říkám, co vy chcete slyšet, co slyšíte, a jak mě pochopíte… a kolik obtíží v komunikaci to přinese.“ Bernard Werber, francouzský spisovatel
Komunikování je sdělování významů prostřednictvím symbolů (komunikací předáváme nejen informace, ale ovlivňujeme i vztahy mezi komunikujícími).
Lidé přijímají především takové informace, které jsou v souladu s jejich názory a stanovisky.
Opačné informace ignorují nebo si je upravují (individuální hodnotový filtr).
Komunikace z hlediska sdělovatele
a) Sdělení musí být příjemcem vnímáno (navození pozornosti a zájmu o informaci),
b) Sdělení musí být přijato (dešifrováno) jako pozitivní vzhledem k postojům příjemce,
c) Příjemce musí pociťovat přijetí informace jako svůj vlastní zájem a akceptovat ji,
d) Má-li dojít k jednání jako následku přijetí informace, musí existovat odpovídající motivace příjemce.
Klíčová slova:
komunikace
externí styl
písemnosti
vybrané činnosti
osobní dopisy
písemný styk
podnik
archivace
Obsah:
- 1. Význam komunikace a její formy
2. Úprava písemností zpracovaných textovými editory ČSN 01 6910
3. Komunikace podniku v externím styku
4. Interní komunikace v podniku
5. Písemnosti při vedení podniku
6. Právní písemnosti
7. Personální písemnosti
8. Písemnosti pro výkon vybraných činností - porady, pracovní cesty
9. Osobní dopisy vedoucích pracovníků podniku
10. Organizace písemného styku v podniku, archivace