Přednášky z předmětu Oceňování přírodních zdrojů

Základní přírodní zdroje v krajině:
• Obnovitelné: les, půda, voda
• Neobnovitelné: ložiska nerostných surovin

Vždy záleží, podle čeho chceme věc oceňovat - záleží, pro jaké účely to potřebujeme. Podle toho potom rozdělujeme různé metody oceňování.

Rozdíl CENA X HODNOTA. Cena má pro každého jiný význam, např. cena produkční, mimoprodukční, tržní …

Oceňování přírodních zdrojů vyjadřuje ekonomický význam funkce přírodních zdrojů pro společnost v peněžní formě. (Je otázka, jakou funkci zdroje chceme ocenit.)

Členění přístupů k oceňování:
I) Ve vztahu k trhu (z hlediska sociálně-ekonomického obsahu):
a) Oceňování produkčních funkcí (tržních, výrobních, internalit)
b) Oceňování mimoprodukčních funkcí (netržních, nevýrobních, externalit = externí vůči trhu, neprochází trhem)
II) Podle účelu:
a) Oceňování úřední (normativní, legislativní)
b) Oceňování neúřední (používá se ve vztahu mezi dvěma subjekty - kupujícím a prodávajícím: může být podle ceny sjednané, ceny dohodou, nebo ceny tržní; není předepsáno normou, záleží na subjektech)
III) Podle společenské významnosti:
a) Oceňování z hlediska soukromovlastnického
b) Oceňování z hlediska společenského (určujeme společenskou cenu)