Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Přednášky z Římskeho práva
«»
| Přípona .doc |
Typ přednášky |
Stažené 2 x |
| Velikost 0,6 MB |
Jazyk český |
ID projektu 10509 |
| Poslední úprava 11.07.2017 |
Zobrazeno 879 x |
Autor: quadra |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
8 Kreditů - kvalita:
88,6% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Římské právo
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:27 stran
1. Úvod do dějin římského práva
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.
1.1. Corpus iuris civilis
Pochází ze 6.století. Má čtyři části - Codex, Digesta, Institutiones a Novellae. Jde o oficiálně promulgované dílo zákonodárcem -> stalo se zákonem. Bylo vyhlášeno konstitucí Omnem (druhá předmluva Digest). Studovalo se v Bejrútu a Konstancii. Nejkratší část tvoří Institutiones (instituere=lat. vychovávat). Je to římská právní učebnice, která má čtyři knihy.
Římské právo je právní řád, kterým se Římané řídili v různých dějinných etapách => stále se vyvíjelo. Jeho jednotlivá periodizační období neodpovídají historickým obdobím. Výchozím bodem je založení města Říma (snad roku 753 př.n.l.), naopak koncem je rok 476, kdy zaniká Západořímská říše. Toto ale neplatí v oblasti práva, neboť jeho dějiny se uzavírají teprve právní kompilací císaře Justiniána (529-534).
Právě Corpus iuris civilis císaře Justiniána je přes své mnohé nedostatky nejbohatším zdrojem poznání římského práva. Paradoxem je, že tato sbírka vznikla na východě, později však byla velmi důležitým zdrojem práva i na západě (díky církevnímu právu).
Na přelomu 11. a 12. století bylo nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů, které vykládá škola glosátorů. Jejím zakladatelem se stal Irnerius. Na západě bylo římské právo stále živé a aktuální. Na východě, v Byzancii, šlo právo dále, Justiniánovy sbírky se brzy staly zapomenutou epizodou.
Vedle středověkého římského práva se formovalo i církevní právo, které vytvořilo jeho protiváhu (Corpus iuris canonici). Shrnutím obou těchto systémů vzniká obojí právo (ius utrumque - dvojice práv nějak souvisejících). I moderní právo se může považovat za následníka římského práva => mnoho institucí z římského práva přešlo do moderní podoby => římské právo je školou právnického myšlení.
1.1. Corpus iuris civilis
Pochází ze 6.století. Má čtyři části - Codex, Digesta, Institutiones a Novellae. Jde o oficiálně promulgované dílo zákonodárcem -> stalo se zákonem. Bylo vyhlášeno konstitucí Omnem (druhá předmluva Digest). Studovalo se v Bejrútu a Konstancii. Nejkratší část tvoří Institutiones (instituere=lat. vychovávat). Je to římská právní učebnice, která má čtyři knihy.
Klíčová slova:
římské právo
právní postavení
právní jednání
procesní právo
privátní proces
legis actiones
Obsah:
- 1. Úvod do dějin římského práva 2
1.1. Corpus iuris civilis 2
1.2. Institutiones gai (instituce právníka gaia) 2
1.3. Pojmy moderního práva používané v římském právu 2
1.3.1. Co je to právo? 3
1.3.2. Právní vztah, právní skutečnost 3
1.3.3. Právo (ius) 3
1.3.3.1 Dělení práva u římanů 3
1.3.3.2 Interpretace práva 4
2. Právní subjekty, právní postavení 5
2.1. Vznik fyzické osoby 6
2.2. Zánik fyzické osoby - smrt 6
2.3. Status 6
2.3.1 Status libertatis 6
2.3.1.1 Otroctví 6
2.3.1.2 Otroctví v klasickém právu 7
2.3.2. Status civitatis 8
2.3.3. Status familiae 8
2.4. Umenšení nebo odnětí části právních schopností 9
2.4.1. Umenšování občanských práv podle náboženství, postoj říma k různých náboženstvím 9
2.4.2. Právní postavení římanů podle přináležení k určité společenské vrstvě 10
2.4.3 Umenšení (omezení) právní schopnosti žen 11
2.5. Právnické (morální) osoby v římském právu 11
2.5.1. Korporace 11
2.5.2. Zánik korporace 12
2.5.3. Nadace (fundatio) 12
3. Negotium iuridicum (právní jednání) 12
3.1. Možnosti projevů vůle 13
3.1.1 Slavnostní forma právního jednání 13
3.1.2. Neslavnostní forma právního jednání 13
3.2. Právní jednání v nejstarším (archaickém) období 13
3.3. Právní jednání v postklasickém období 14
3.4. Prvky právního jednání 14
3.4.1. Kategorie elementů 15
3.4.2. Accidentalia negotii 15
3.4.2.1. Condicio 15
3.4.2.2. Dies 16
3.4.2.3. Modus 17
3.5. Zastoupení v právním jednání 17
3.6. Vůle, různé projevy lidské vůle 18
3.6.1. Konkrétní možnosti nesouladu mezi vnitřním a vnějším projevem 18
3.6.2. Posuzování nesouladu v moderním právu 19
3.6.3. Použití násilí při právním jednání 19
4. Římské procesní právo 20
4.1. Římský privátní proces 20
4.2. Legis actiones 20
4.2.1. Legis actio per manus iniectionem 21
4.2.2. Legis actio sacramenti 21
4.2.3. Legis actio per iudicis postulationem 22
4.2.4. Legis actio per condictionem 22
4.2.5. Legis actio per pignoris capionem 22
4.3. Formula 22
4.4. Cognitio extra ordinem 23
5. Obsah 25